Pomsta na nevinné

Bořek, prolezlý ranním chladem, postával na rohu ulice a snažil se vypadat nenápadně. Naštěstí se v ranním šeru moc lidí nevyskytovalo. Bylo krátce po šesté. Lidé, co šli na ranní, již byli v práci a příval lidí, co se vraceli z noční z blízké fabriky, se dal čekat až za pár minut. Zatím byla ulice téměř liduprázdná. Rychle se rozednívalo. To bylo k dobrému i k špatnému. K dobrému proto, že čím dál lépe viděl, kdo jde po ulici. Špatné bylo to, že jej každou chvíli mohl někdo oslovit a divit se, co tady touhle dobou pohledává. Měl už dávno podezření, že je mu jeho žena Hanka nevěrná. Ani by se tomu nedivil. Jako nasazený servisák odlétal každé pondělí časně ráno podnikovým Aerotaxíkem na vojenské letiště v Mošnově. Tam odstraňoval závady na letadlech, které byly v záruce. Podnikový ekonom spočítal, že toto řešení je levnější, než letouny dopravovat zpět do výrobního závodu k záruční opravě. Domů Bořek přilétal v pátek ve večerních hodinách. Tato práce jej bavila a navíc byla velmi dobře placená, včetně diet a odlučného. Stinnou stránkou bylo, že se doma vyskytoval jenom o víkendech. Jako každý chlap měl občas podezření, že někdy pochyboval i o autorství svých dětí. Věděl, že mezi jeho ženou a jejím otcem Jaroslavem je mimořádně vřelý vztah. Proto byl také tchán Jarda prvním podezřelým. Ale Bořek si své podezření sám logicky vyloučil. Dcera Markéta nemohla vzniknout s Jardovou spoluprací, protože v době jejího početí byl tchán 2 měsíce v zahraničí. A o dva roky mladší Bořík šel otci tak do podoby, že jakékoliv podezření bylo směšné. Takže vše vypadlo naprosto v pořádku, až do včerejška. Ve čtvrtek podnikové taxi L200 Morava letělo s podnikovými papaláši do Košic a kohosi napadlo, že by na zpáteční cestě mohlo stáhnout servisáky z Mošnova. A tak se Bořek mohl dostat domů o den dříve. Pro nepřízeň počasí však letoun se sevisáky odstartoval z Mošnova s mnohahodinovám zpožděním a Bořek se dostal domů až kolem 4. hod, ranní. Představoval si, jak bude Hanka překvapená, až vedle ní zalehne a doufal, že si ještě před usnutí krásně zašukají. Netušil, že překvapení bude na jeho straně. Hned v předsíni mu bylo něco divné. Na věšáku visel tchánův kabát a v botníku přebýval jeden pár bot. Okamžitě v předsíni zhasl a přesunul se do kuchyně. Chvíli seděl a bál se příštích okamžiků. Pak se vypravil do obýváku. Dveře byly zamčené a klíč v nich nebyl. Nakouknul do dětského pokoje. Další záhada. Bořík spal nahoře na patráku a dolní lůžko, kde spávala Markéta bylo prázdné. Nakonec potichu vstoupil do ložnice. Očekával, že Markétu najde na širokém letišti, vedle svoji ženy. Když se trochu rozkoukal, bylo mu, jakoby dostal ránu palicí. Na letišti skutečně leželi dva lidé. Jeho žena ležela na zádech a byla přikrytá tak do pasu. Vedle ni ležel její táta Jarda. Byl na boku, čelem k ní a ruku měl majetnicky položenou na její kozičce. Bořkem zacloumal vztek. Měl chuť se na ně vrhnout a vraždit. Jen s největším sebezapřením se ovládl. Došlo mu, že bez řvaní a nadávek by se to neobešlo. Dovedl si představit, co by to udělalo s dětmi a jakou radost udělal drbnám v baráku. Proto se po chvíli opatrně vytratil. Nejdřív z ložnice a pak i z bytu. Dlouho chodil tmou v ulicích a rovnal si myšlenky. Nakonec ho napadl plán na rafinovanou pomstu. Teď tedy stál na druhém rohu ulice a vyhlížel tchána. Věděl, že tchýně Růžena má noční a vrátí se okolo půl sedmé. To znamenalo, že Jarda se musí přesunout do svého bytu kolem šesté, čili za chvíli. Jejich byty byly od sebe vzdáleny tak 300, nebo 400 m. Konečně spatřil tchánovu postavu, jak chvatným krokem míří k jejich domu. Jen zmizel v domovních dveřích, přesunul se Bořek na druhou stranu ulice a začal vyhlížet tchýni. Dočkal se v 6,35. Růžena se vracela z noční, nekoukala nalevo ani napravo a vartujícího zeťáka si pochopitelně vůbec nevšimla. Bořek si s úšklebkem představil domácí idylku, která se teď právě asi odehrávala o pár pater výš. Pozorný manžel právě vstal a připravil snídani pro svoji ženušku, která přišla z noční. Ta se po snídani odklidí do ložnice, zatímco její muž se začne chystat do práce. Jarda pracoval jako odborný učitel na místní průmyslovce a dalo se předpokládat, že před půl osmou vyrazí do školy. Bořkovy předpoklady se beze zbytku vyplnily. V půl osmé se konečně dočkal, že tchán vyšel z domu a pohodlnou chůzí vyrazil směrem k průmyslovce. Sotva jeho postava zapadla za roh, Bořek vstoupil do jejich domu. Ve výtahu spokojeně vytáhl klíče od Jardova bytu. Před dveřmi pak ještě chvíli váhal a natahoval uši, zda neuslyší zevnitř nějaké zvuky. Panelák zvolna ožíval svým ranním provozem, ale za dveřmi bytu bylo naprosté ticho. Bořek ještě chvíli zaváhal a pak potichu odemkl. Pomaloučku otevíral dveře. V poslední chvíli jej ještě napadlo, že by mohl být na dveřích zavěšen bezpečnostní řetízek. To by znamenalo jediné - že tchýně byla ještě vzhůru, když Jarda odcházel a ona po jeho odchodu dveře zajistila. Dveře se však otevřely bez problémů a Bořek potichu vstoupil do předsíně. Když si věšel kabát a dával boty do botníku, zase jím zacloumal vztek, protože si vybavil to podobenství. Cizí kabát a boty v bytě, kde neměly co dělat. V tu chvíli již byl rozhodnut. Optákuje tomu hajzlovi ženu tak, jako to udělal on jemu. Potichu se přiblížil k ložnici. Prosklenými dveřmi bylo znát, že v ložnici jsou zatažené žaluzie, aby navodily přítmí. To se Bořkovi jenom hodilo. Pomalu otevřel dveře do ložnice a protáhl se dovnitř. Když se v přítmí trochu rozkoukal, viděl, že na manželské posteli leží Růžena, na levém boku a bylo zřejmé, že spí. Bořek se začal svlékat. Když byl jenom v trenýrkách, tak se opatrně posadil na volnou postel a odkryl deku. Vklouzl pod ní a bylo mu najednou krásně teplo. Začala se jej zmocňovat únava. V noci toho moc nenaspal a na ulici pořádně prochladnul. Za chvíli se ocitl v jakémsi vzduchoprázdnu, kdy jej přestával mozek poslouchat. V polospánku se přitiskl k teplému ženskému tělu, které leželo vedle něj a najednou byl v limbu. Když se probudil, nejdřív nevěděl, kde je. Jedno bylo jisté, nebyl ve své posteli. Po chvíli se však probral natolik, že si uvědomil, co se včera stalo. Jak přišel neohlášen domů v naprosto nepravděpodobný čas. Jak viděl tchána ve své posteli, vedle Hanky. Jak vartoval před domem, s úmyslem vetřít se do bytu cizoložníka a optákovat mu ženu. V přítmí ložnice našel pohledem na stěně zavěšené hodiny a uvědomil si, že ukazují 12,30. A naposled jeho zraky spočinuly na tchýni, která spala vedle něj. Růženě bylo 52 let. Bořek si vybavoval, jak vlastně vypadá, jako ženská. Byla menší postavy, s pár kily navíc, jak bylo v módě říkat. Kozy měla asi tak čtyřky, žádná krása. Buď nosila volnou podprsenku, nebo doma chodila bez ní, takže její nalejváky byly vždy mírně prověšené. Břicho měla vyklenuté, ale zatím nedělalo převis. Výrazné boky a široká prdel. Silná a pevná stehna. Lýtka pěkně formované a bez křečových žil. Na svoje léta celkem ušla, ve srovnání s mnoha ženskými z okolí, které již zřetelně zbabovatěly. Lehce zvednul pokrývku, kterou byla Růžena přikrytá a přisunul se k ní. Letmo spatřil její průsvitnou košilku. Byla poodhrnutá a její prdel byla napůl odhalená. Bořek byl za týden nadržený, takže už jenom ten pohled stačil k tomu, aby mu začal tuhnout klacek. Přitiskl se k ní a jemně ji uchopil za kozu. Něco nesrozumitelně zamumlala a ruka ji zamířila do jeho rozkroku. Zkušeně uchopila tuhnoucího ptáka a začala jej zpracovávat. Uvědomil si, že je mu to příjemné a volnou rukou stáhnul trenky na půl žerdi. Potom začal hladit její polokoule a zároveň vyhrnoval košilku ještě výš. V tu chvíli jíž měla Růžena v ruce správného kameňáka a tak přistoupila k další fázi zaběhnuté manželské šukačky. Zvedla trochu stehno a ptáka zavedla na okraj hladce oholené kundy. Bořek jen lehce zatlačil a cítil, jak žalud hladce vniká do příjemně teplé, vlahé a pohostinné jeskyňky. Začal s krátkými a pomalými kopulačními pohyby. Radostně vnikal stále hlouběji, až zjistil, že je v zahrádce rozkoše až na doraz. Jeho ruka zatím laskala Růženinu kozu, která byla nejmíň 2x tak velká, než ta, na kterou byl zvyklý. Hnětl a mačkal to Boží požehnání a s uspokojením cítil, že i Růžena začíná spolupracovat. Jemně mi vycházela naproti a chvílemi vnímal i náznak svírání pochvy. Bylo jasné, že ve svém polospánku jej považuje za Jardu. Snažil se pomalými pohyby udržoval rostoucí rozkoš stále ve snesitelných mezích. Ale nadrženost a pomyšlení, že mrdá vlastní tchýni jej natolik vyrajcovalo, že překročil bod zlomu. Už nebylo cesty zpátky a tak se několika dlouhými zásuny dodělal a vyprázdnil se do ní do poslední kapky. Zůstal v ní zapíchnutý a zaslechl její slabé milostné zasténání. Po chvíli, ke svému překvapení, zaslechl její pravidelné dýchání, které jej utvrdilo v tom, že opět usnula. Za nějaký čas pěchovák změkl a Bořek měl protivný pocit, jakoby ho její kunda vyplivla. Ležel vedle ni na zádech a snažil se srovnat si myšlenky. Nejvíc litoval, že nemůže tuhle matronu naprcat, Byla již po přechodu, takže bohužel. Chvíli se bavil představou, jak by se asi Jarda tvářil, kdyby zjistil, že budou mít v rodině přírůstek. Bylo jasné, že i kdyby se to povedlo, tchýně by mu na svět potomka nepřivedla. Docela jistě by šla na potrat. Opustil příjemné, ale nereálné myšlenky a začal řešit, co bude dál. Tedy v nejbližších hodinách. Byly tady v podstatě dvě možnosti. Buď se oblíkne a potichu zmizí, nebo tady zůstane a vyblije všechnu tu špínu Růženě na hlavu. Když si představil všechny důsledky, tak mu dobře nebylo. Bořek byl v podstatě hodný člověk, který nemiloval konflikty. Navíc byl zvyklý myslet racionálně. Představa rozvratu dvou rodin a bydlení v rozděleném bytě po rozvodu, to bylo něco, po čem vůbec netoužil. Jako nejjednodušší se mu jevilo přijmout úlohu blbce, který nemá o ničem ani ponětí. Proto se za chvíli opatrně zvedl, posbíral své oblečení a vyplížil se temné ložnice do předsíně. Tam se oblékl a potichu opustil byt. Zamířil rovnou domů. Dalo se předpokládat, že nikdo tam nebude. Trochu se prospí a pak si užije rodinky, kterou týden neviděl. V noci se pomiluje s ženuškou, která bude mistrně předstírat, že ho tam týden neměla. A pokud se Jarda večer zmůže na soulož, tak se bude zase Růžena divit, kde se to v něm bere, že má chutě po ránu i navečer. Takže nakonec bude spokojenost na všech stranách. Život opravdu někdy tropí hlouposti.