Slastné pokračování III.

To, že se moje žena Dana po porodu začala vyhýbat sexu, mne zpočátku vyvádělo trochu z míry. Měla údajně rizikové těhotenství a tak se v tu dobu naše šukačky daly spočítat na prstech. Její šestinedělí se protáhlo na tři měsíce. To mi vedlo k podezření, že se s doktory domluvila za mými zády. Mohla mne vylíčit jako sexuálního maniaka, od kterého by si ráda odpočinula. Jen toto její odmítání nakonec způsobilo, že jsem se sexuálně sblížil s tchýní Růženou, kterou se mi podařilo nechtěně napustit. Takže v době odstavení jsem si mohl vrchovatě dopřávat dobrodiní nepřerušovaných mrdaček s její mámou. Mimo to jsem měl k disposici ještě tetu Marušku, které jsem kdysi úspěšně vyléčil její dlouholetou neplodnost. Takže mi nemrdavost mé ženy mohla být celkem u prdele. Měl spoustu příležitostí, jak se dosyta vyšukat se svými dvěma náruživými milenkami. Když se to tak vezme, mohl jsem se na domácí sex vykašlat úplně. Ale Dana byla jinak docela hodná žena a pečlivá matka. Navíc jsem se díky sňatku s ní měl nad poměry dobře. Někdy jsem ji podezříval, že se péčí o našeho juniora docela žensky vyřádila a na mě ji tak nějak nezbýval čas. Když jsem se s tím problémem ve slabé chvilce svěřil jednomu staršímu kamarádovi, slyšel jsem zajímavý názor. „Víš kamaráde, každá ženská je jiná. Některá by promrdala nos mezi očima a podržela by i kominíkovi. A druhá se bez toho obejde, jak je rok dlouhý. Jsou i práskané frigidky, které šoustají naprosto účelově, s jediným cílem a sice přijít k dítěti. Jinak je pro ně chlap jenom přítěží, jako pro včely trubec. Proč myslíš, že dnes existuje tolik svobodných matek? Jejich životní poslání jim jejich pečlivě vybraný a dobře finančně situovaný partner splní. Ale pak je dobrý jen na to, aby platil alimenty. Proč by měly dělat nějakému chlapovi zadarmo služku? Prát mu prádlo, vařit a uklízet po něm, no to přece moderní žena nemá zapotřebí. Kromě toho, jako samoživitelky, mají dnes spoustu výhod.“ „Některé jsou ale prozíravější a uvědomí si, že dítě potřebuje i otce. Třeba jen na to, aby dítě občas pohlídal, nebo mu nařezal, když něco provede. Tak si dobře vybere budoucí onuci a s rozmyslem se provdá. Udělá to tak rafinovaně, že si ten chudák ani neuvědomí, že není lovcem, ale lovnou zvěří. Frajer nedočkavě skočí do chomoutu a je vymalováno. Taková frigidka se před svatbou úspěšně přetvařuje a dělá ze sebe docela normální ženskou, který to chutná, akorát že je nezkušená. Po svatbě se v tom divadýlku úspěšně pokračuje, až do zabřeznutí. Jak se ukáže, že je tutově v jiným stavu, tak padá klec. Žádný radostný šoustání v těhotenství, protože by to mohlo ohrozit zdraví miminka. Šestinedělí se také protáhne, to víš, nebezpečí infekce.“ „Později se souloží pravidelně, obvykle v přesně určený den, na př. ve středu. Je to určitá forma odměny, pokud je s tebou spokojená. Nakoupil jsi, přinesl uhlí, umyl nádobí a vyluxoval? Prosím, zasloužil sis, abys byl připuštěn. Odbývá se to potmě a výhradně v misionářské poloze. Ovšem velmi často do toho něco vleze. Buď je dítě nemocné, nebo je na návštěvě tchýně a mohla by nás slyšet. Případně ji bolí hlava, nebo je unavená. A tohle trvá tak dlouho, než panička usoudí, že je čas na druhé dítě.“ „Pak nastává krátký čas opravdového manželského štěstí. Radostí zpitomělý manžel si bláhově myslí, že nastal obrat k lepšímu. Hojné a časté vášnivé mrdačky mu zatemní rozum. Frigidka totiž báječně dokáže nasimulovat orgasmus. Chlap má najednou mylný pocit, že se karta obrátila a jeho milovaná se konečně začala chovat, jako normální ženská. Že konečně pochopila, že sex je zdravý a pro radost. Pár týdnů si připadá jak v ráji a o to horší je pak to vystřízlivění. Jak má ženuška potvrzené těhotenství je konec. Jediná možnost jak takovou situaci řešit, je smířit se s tím. Nejlepší je takové potvoře udělat tři děti za rok, aby měla plné ruce práce a pak se ji moc nemotat do cesty.“ „Jednou za 14 dní ji z povinnosti osouložit, protože o nějakém mrdání se nedá mluvit. A hlavně dělat, že ti to stačí ke spokojenosti. Najít si nějakou šikovnou bokovku, pokud možno šťastně vdanou a vesele vypouštět přetlak jinde. A hlavně si nemyslet, že tu svoji dokážeš předělat. Obvykle to bývají hodné a spořádané ženské a mají i svůj šarm. Někdy ti dokonce chlapi z okolí závidí, jakou máš fešnou paničku a jak si s ní asi pěkně užíváš. Jen ty víš co od ní nemůžeš chtít. Nějaká šukačka jen tak pro radost? Ani nápad! To frigidky to prostě nedokážou.“ Poslouchal jsem tento monolog mlčky a srovnával jsem jej se svými vlastními poznatky. Bylo až zarážející, jak se jeho slova shodovala s mými zkušenostmi. Samozřejmě, že jsem mu neřekl, že problém s hledáním vhodné náhrady mám vyřešený. Poděkoval jsem mu a požádal jej, aby si to nechal pro sebe. Měl jsem k němu důvěru a věděl jsem, že to v něm bude jako ve studni. Bylo jasné, že ví o čem mluví, protože byl podruhé ženatý. Jeho první manželství bylo zřejmě velmi podobné tomu mému. Vyřešil to rozvodem a druhým sňatkem. Po několika letech zjistil, že v manželství brzy vyvane počáteční okouzlení a zbude zase jen ta životní realita. Snažil se žít se svoji druhou ženou tak, aby si navzájem nelezli na nervy a nedělali si schválnosti. Občas si našel nějakou letmou známost na pár týdnů a typické bylo, že tyto jeho úlety byly se stále mladšími partnerkami. Když mu přelétla padesátka, najednou zjistil, že dvacetiletým až třicetiletým ženám už stačí jen s vypětím sil. A tak se moudře přeorientoval na čtyřicítky. „Ženská před přechodem je ideální. Nic lepšího si přát nemůžeš. Začíná mít pocit, že ji ujíždí vlak. Při každém mimomanželském šoustání má pocit, že je to dnes naposledy. Prožívá to mnohem silněji než mladé holky a dovede si to patřičně vychutnat. Obvykle má strach, aby se to neprovalilo. Aby to, nedej Bože, nenarušilo její, jinak docela spokojené manželství. Navíc mají tyhle potvory většinou nějakou antikoncepci, takže je to super pohodlíčko. Věř mi Jardo, když si to takhle zařídíš, budeš mít svatý klid a pokoj. Hlavně si dej pozor na začínající šoustavky. Mladá holka má za sebou pár mrdů s mladými nezkušenými prcíři. Pak se v tvé laskavé péči rozjede a zblázní se do tebe. Mlha přede mnou, mlha za mnou, jsem jen tvá a ať to všichni vědí. Nestydím se za svoji lásku k zralému muži. Je ve všem dokonalý a nedá se srovnávat s mladými kluky. Chci, aby se co nejdřív rozvedl a vzal si mě. Pak budeme spolu šťastně žít a šukat až do skonání světa . Amen. Dej na mě a mladým holkám se zdaleka vyhni. Nejlepší jsou dobře zajeté paničky těsně před přechodem a nebo i po něm To je ta správná Amerika.“ Vzal jsem jeho rady na vědomí, protože se téměř stoprocentně shodovaly s mými zkušenostmi. S manželkou jsem se zařídil podle rady mého zkušeného přítele. Začal jsem se chovat zdrženlivě a nijak jsem se ji nevnucoval. Někdy jsem „vydržel“ bez šoustání s ní i 14 dní. Potom jsem pobaveně sledoval, jak se snaží vyprovokovat mě k plnění manželských povinností. Dodnes nevím, jestli ji prostě začala svrbět kunda a začaly působit nahromaděné hormony. Také je možné, že to dělala z“ohleduplnosti“, aby mi poskytla možnost vypustit přetlak a zajistila si tak moji věrnost. Začalo to obvykle tak, že připravila dobrou, lehce stravitelnou večeři. Pak se začala obřadně chystat na koupání. Chodila kolem mě v bytě polonahá a vždycky mě pod nějakou záminkou volala do koupelny, aby mi umožnila vidět ji v rouše Evině. Zřejmě mě tím chtěla vyrajcovat. Pravděpodobně to považovala za cosi jako milostnou předehru. Dělal jsem, že ji to žeru a s předstíranou vášní jsem s ní pak usouložil jedno nudné manželské číslo. Podezříval jsem ji, že mi občas „nastaví“, abych „to“ nehledal někde jinde, když „to“ mohu mít doma. Netušila, že se o své přebytky dělím s její těhotnou maminkou a navíc jsem i v laskavé péči své milované tety Marušky. S Růženou to bylo stále problematičtější. Moje milá žena byla na mateřské dovolené a tudíž stále doma. Růžena chodila do zaměstnání, kde předstírala práci v administrativě na protekční a tudíž dobře placené funkci. Bylo to ve stejné fabrice kde jsem pracoval já a kde náměstkoval náš tajný alkoholik Ríša. Doma jsme tedy s tchýní mohli šukat jen výjimečně, když Dana vypadla někam ven. Pak nám obvykle svěřila juniora do péče a vyrazila si někam s kamarádkami. Naštěstí byl synáček zlaté dítě, které si nevynucovalo stoprocentní péči. Pokud nebyl nemocný, vystačil si obvykle sám a většinu dne poctivě prospal. Tím nám umožňoval, abychom „zavlažovali“ jeho budoucího bratříčka, nebo sestřičku. Co to bude, o tom jsme se všichni v rodině často dohadovali. Tehdy ještě neexistovalo vyšetření ultrazvukem. Takže pohlaví děcka bylo tajemstvím až do okamžiku porodu. Mě osobně bylo úplně jedno, co to bude, hlavně aby to bylo zdravé. Růžena se pomalu dopracovávala k porodu a tak se naše původně bohapusté mrdání změnilo na ohleduplné souložení zezadu. To už jsem dobře znal od Marušky. Když ženuška odpoledne vypadla a Ríša byl ve svém obvyklém rauši, šukali jsme spořádaně na posteli. Buď v kleče jako pejskové, nebo pohodlně na boku zezadu. Této poloze jsme říkali lžičky, nebo na lištičku. Bylo to podle starého vtipu, že nejraději ženská spí jako liška, s ocasem mezi nohama. Často se mi stávalo, že jsem po vystříknutí zůstal pohodlně uvězněn ve vykropené kundě a krásně jsem usnul. Bohužel, těchto možností bylo stále méně, takže občas si pro mě moje mrduchtivá tchýně přišla v hluboké noci. Manželka si totiž před časem vynutila oddělené ložnice. Údajně z ohleduplnost, aby mě nebudila, když v noci chodila kojit a ošetřovat našeho juniora. Netušila, že tím umožnila mamince, aby si dopřála občas nějaké to sexuální přilepšení. Takovou drzost, abychom šukali v mé ložnici, jsme si opravdu netroufli. Obvykle jsem se vzbudil s příjemným pocitem laskání ptáka zkušenou rukou. Než jsem se zcela probral, byl z mého pěchováka správný kameňák. Růžena mě potom za vojku odtáhla do kuchyně, kde s opřela rukama o kuchyňskou linku a vyhrnula si noční košili. Než bys řekl švec, tak ho tam měla. Pak následoval vytrvalostní maratón, při kterém jsem se snažil o co nejdelší prodlužování skvostné mrdačky. Bylo báječné vědět, že mohu skončit slastným vystříkáním božské zahrádky. Pět minut po výkropu jsem již zase ležel v posteli a krásně unaven jsem okamžitě tvrdě usnul. Ráno jsem se budil krásně osvěžený a často s mohutnou erekcí. Jednou po ránu jsem měl blbý nápad, že jsem se připlížil do druhé ložnice, kde spala moje žena. Vklouzl jsem k ní pod deku, mazlivě jsem se k ní přitulil, a dal jsem ji trčícího ptáka do ruky. Zareagovala s nelibostí a bylo zřejmé, že ji představa ranního milování nijak nenadchla. Urazila mě tím natolik, že jsem hrdě odkráčel zpět do své postele. Dobře mi tak. Jen blbec se pokouší o nemožné. Nebyla přece středa, náš šukací den. Zařekl jsem se, že dokud nebude prosit, tak ji ptáka nepůjčím. Tchýnino těhotenství probíhalo bez komplikací a když přišel čas, nastoupila měsíc před předpokládaným porodem na mateřskou dovolenou. Takže s Danou obstarávaly domácnost a našeho juniora. Růžena se tak pomalu a nenásilně vpravovala do role budoucí matky. Když jsme se pak vrátili s Ríšou z práce, bylo v baráku obvykle živo. Často se u nás objevila Maruška s oběma dětmi a někdy s ní přišla i moje máma. Pak si ženské sedly do haly, nebo na zahradě pod břízu a řešily své záležitosti. My s Ríšou jsme se obvykle odklidili do dílny, na zahradu nebo garáže a snažili jsme se být nějak užiteční. Buď jsme sekali trávu, nebo zakládali kompost, či jinak zvelebovali parkovou úpravu. Moji úlohou bylo nespustit Ríšu z očí, aby se nemohl ztřískat. Život plynul celkem jednotvárně. Práci ve fabrice jsem zvládal levou rukou a pravidelně jsem se vracel po třetí hodině současně s Ríšou. Po cestě domů jsme míjeli několik hospod a brzy jsme spolu udělali džentlmenskou dohodu, že uděláme ve stoje jedno pivo. Odpoledne jsme nějak ubili, podle toho jaké bylo počasí. Když byla zima, nebo pršelo, kutili jsme něco v dílně, kterou Ríša vybavil na účet fabriky. Pracovali jsme třeba na sekačce na trávu, abychom nemuseli kosit kosou. Ani jeden z nás to totiž neuměl. Navečer jsme si všichni odbyli společnou večeři a šlo se čumět na bednu. Ríša s Růženou obvykle usnuli v křeslech během půlhodiny. Kolem jedenácté hodiny seance skončila a šlo se do hajan. Jednou, výjimečně i dvakrát týdně jsem byl ve své ložnici poctěn návštěvou své ženy, která mi dovolila konat manželské povinnosti. Měla zřejmě obavy, abych sexuálně nestrádal a nehledal povyražení jinde. Nebo aby se mi nedělaly beďary na obličeji. Protože měla pořád nějaké gynekologické potíže trvala na tom, abych používal šprcky. Prý kvůli infekci. To mi tedy pěkně sralo. Každý manžel i nemanžel si alespoň v těhotenství užívá a sprchuje dělohu co mu síly stačí. A zrovna já jsem si bez gumáku s manželkou nezaprcal. Měl jsem proto velké zadostiučinění, když sotva hodinu po naši nudné manželské souloži se ke mě proplížila její matinka. Přicházela téměř každou noc a štědře mi poskytovala dobrodiní nepřerušované mrdačky. Při poskytování sexuálních radostí rozhodně nebyla skoupá. Chodila si pro svůj příděl rozkoše v noci, protože přes den jsme si už radost udělat prakticky nemohli. Podobné těžkosti jsem měl i s Maruškou. Přes den byla v jednom kole, protože zajišťovala chod domácnosti a měla obě děti pořád okolo sebe. Na školku neměla nárok, protože nebyla zaměstnaná. Karel trval na tom, že hravě uživí ženu v domácnosti, protože na melouchách vydělá víc než ředitel. Takže příležitostí k nějakým sexuálním radovánkám bylo najednou málo. Maruška byla ale neobyčejně vynalézavá a nejméně jednou za týden to vždycky nějak zorganizovala. Nejčastěji jsem ji vozil vypůjčeným Ríšovým autem do sousedního města ke kosmetičce, která ji léčila vymyšlenou alergii. Na zpáteční cestě jsme si podle počasí odbyli buď polní pich u jednoho větrolamu, nebo jsme šukali v autě. Jedno odpoledne jsme přišli s Ríšou jako obvykle domů z práce. Viděli jsme, že od vily odjíždí sanitka. Jela bohužel opačným směrem, takže jsme ji nemohli zastavit a zeptat se, co se děje. Dalo se předpokládat, že Růženě se naplnil čas a jede do porodnice. Přidali jsme do kroku a za chvíli jsme to měli potvrzené od Dany, která nám hned vynadala. „Chudák mamka, musela odjet sama, protože já jsem tady nemohla chlapečka nechat samotného. Vy chlapi jste akorát k zlosti, když vás ženská potřebuje, tak nejste k disposici.“ „Jak to, že odjela sama, to tam byl jen řidič a žádný doktor? Řekla jsi jim do telefonu, když jsi je volala, že je to moje žena? Počkej, já si ředitele nemocnice podám“, funěl rozčíleně Ríša a hnal se k telefonní budce.. „Počkej tati, neblázni, všechno je v pořádku, doktor tam byl. Já jsem to myslela tak, že s mámou nejel nikdo z rodiny.“ „Když jsem tady nebyl a nevěděl jsem to, tak jsem s ní asi jet nemohl“, bručel nervózně Ríša a pak se náhle rozhodl. Podal mi klíče od auta a zavelel : „Vyjeď z garáže a pojedeme do nemocnice. Musíme vědět jestli je vše v normálu.“ Myslel jsem si, že je to zbytečné, protože je ještě brzo, ale bez odmluv jsem mu vyhověl. Ukázalo se, že jsem měl pravdu. Na porodním oddělení se s námi vůbec nikdo nebavil a byli jsme posláni domů. Ríša sice z vrátnice telefonem sháněl ředitele nemocnice, ale ten nebyl přítomen. Takže jsme se vrátili domů a sesedli jsme se v pokoji. Probírali jsme situaci ze všech stran a každou půlhodinu jsme volali do porodnice. Věděli jsme od Dany, že mamince odešla voda okolo třetí hodiny odpoledne. Hned volaly do porodnice a sanita přijela během několika minut. Doktor dohlédnul na naložení pacientky, převzal tašku s připravenými věcmi a ujistil Danu, že všechno vypadá zatím úplně normálně a není důvod se znepokojovat. Při každém dalším telefonátu jsme se dověděli pouze to, že zatím ještě není nic nového. Teprve krátce po šesté se ozval telefon a vrchní sestra oznámila soudruhu náměstkovi, že se mu narodil syn, 3,85 kg, 52 cm. Matka i syn jsou v pořádku, návštěva je možná nejdříve za pět dní, pokud bude matka bez horečky. Ríša položil sluchátko a skácel se do křesla. Začal se usmívat jako měsíček a pak náhle bujaře zařval : „Lidi, já mám syna. Vždycky jsem chtěl mít následníka trůnu a už jsem s tím ani nepočítal. Tohle se musí zapít.“ Dana na mě významně pohlédla a pak přinesla z kuchyně láhev Bohemia Sektu. Když začala nalévat, Ríša hlasitě protestoval. „Bublinky neuznávám. Ty jsou dobré akorát pro ženské a pro nezletilce. Na zapití syna musíme mít něco pořádného. Jardo obstarej nějaké pořádné pití“! Nerad a provázen nevraživým pohledem své ženy jsem odkráčel a po chvíli jsem se vrátil s lahví gruziňáku. Dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Ríša se ožral a já jej, jako už mnohokrát, uklidil. Byly doby, kdy jsem z jeho rauše sexuálně profitoval. Dnes bohužel byla situace zcela jiná. Jediná kunda, která by mi mohla poskytnout sladkou úlevu patřila mé ženě a ta byla na mě patřičně nasraná. Byl jsem po čtvrté otcem a ani jsem to patřičně neoslavil. Spát jsem šel s tvrdým a vypadalo to, že pokud mě nespasí Maruška, budu na tom nějaký čas bledě. Ukázalo se, že moje chmurné úvahy byly oprávněné. Růžena se po týdnu vrátila z porodnice i s chlapečkem a byla v jednom kole. I když ji Dana pomáhala, neměla ani chvilku času. Navíc byla v šestinedělí. Danuška trucovala, že jsem Ríšovi přinesl gruziňák a trestala mě sexuálním odstavením. Maruška mi sice ochotně vykouřila ptáka v prádelně, když jsem ji pomáhal s prádlem, ale byla to jen ubohá náhražka. Aby toho nebylo málo, náhle se u nás ve vile objevila nenadálá návštěva. Vrátil jsem se z práce a moje milá žena mě ohromila sdělením, že máme hosta. Nečekaně přijela její sestřenice Kateřina. Věděl jsem, že existuje, protože se o ni občas mluvilo u stolu. Viděl jsem ji jen jednou, krátce po naši svatbě. Tehdy přijela s manželem a synem na krátkou, asi hodinovou návštěvu. Vraceli se z dovolené a projížděli přes naše městečko. Vzpomněl jsem si, že to byla nevýrazná, mírně obtloustlá blondýna. Její manžel byl namyšlený inženýr z jakéhosi výzkumáku a tvářil se jako bůhví jaký vědec. Nejvíc mi ale zůstal v paměti jejich synáček. Byl to nevychovaný, drzý spratek, který šel na nervy každému na koho se podíval. Bylo mu asi šest let a pokud už chodil do školy, musel jsem litovat jeho učitelky. Naštěstí se u nás tehdy zdrželi jen krátce. Za chvíli jsem již měl tu čest přivítat se s návštěvou. Kateřině bylo asi 27 let a nevypadala špatně. Ještě dřív než jsem se setkali v hale, stačila mi žena pošeptat : „Buď na ni hodný, má doma hrozné trable. Pak ti to všechno vysvětlím“. Potřásl jsem si s Kateřinou rukou a zamumlal něco v tom smyslu, že jsem rád, že ji zase vidím. „Járo, nezlob se, že jsem vás tady tak znenadání přepadla. Doufám, že vám tady nebudu moc překážet. Já totiž nemám kam jít, protože u nás je to na rozvod, nebo na vraždu.“ Nervózně se tomu sama zasmála a já nevěděl co si o tom mám myslet. Trochu mě překvapilo, že mi tyká, protože jsem si nepamatoval, jak jsme se oslovovali před rokem. Tak jsem ji hned začal tykat také. Z toho, co říkala bylo zřejmé, že se u nás hodlá zahnízdit na delší dobu. To mi později večer potvrdila moje žena. „Abys byl v obraze, musím ti vysvětlit, co se vlastně u nich stalo. Jejich kluka na žádost školy a sociálky šoupli do polepšovny. Dnes se tomu říká domov pro převýchovu nepřizpůsobivých dětí. Dost ji to vzalo a navíc ji manžel začal dělat scény, že za to může ona. Že nedokáže kluka zkrotit. Takže se každý den hádali a poslední dobou začal chlastat a pak ji doma mlátil. Nějaký čas to trpěla, ale pak si řekla, že tohle si na ni nesmí dovolovat. Mimoto je asi v jiném stavu a nechtěla se kvůli dítěti zbytečně nervovat. Když mi zavolala a řekla co se děje, promluvila jsem s našima a pozvala jsem ji k nám. Doufám, že ti to nevadí.“ Tak tohle byla pouze řečnická otázka. Do toho, koho si pozvou do své vily, jsem neměl co kecat. Zvlášť, když jsem sám přišel před rokem s nahou prdelí. Takže jsem samozřejmě souhlasil. Skutečně nám nepřekážela a brzy jsem si na její přítomnost zvykl. Byla ubytovaná v pokoji pro hosty v podkroví a večeřela s námi u jednoho stolu, jak už bylo v tomto baráku zvykem. Jenom v jednom nezapadla do kolektivu. Nebyla totiž televizní maniak a tak si občas s námi vyčuměla zprávy a pak si šla číst. Když byly teplé večery, chodila často na procházky k řece. Vracela se, až když jsme se rozcházeli od televize. Jen výjmečně se s námi dívala, když byl nějaký vysoce zajímavý film. Jednou mě překvapila, když vydržela u bedny hluboce přes půlnoc. Tehdy se měl uskutečnit historicky první družicový přenos z Ameriky do Evropy. Jednalo se o přímý přenos boxerského utkání s hvězdami první velkosti. Byl to legendární Casius Clay, později Muhamed Ali. Tenhle primitivní černoch ve dvě hodiny v noci našeho času, roznesl svého soupeře, těžkou váhu Frasera na mraky. U bedny jsme vydrželi jen my dva s Kateřinou, protože ostatní už dávno odpadli. Zatím jsme čekali na spojení a poslouchali na půl ucha nadšené komentáře techniků. Povídali jsme si o všem možném. Tedy spíš povídala Kateřina a já jsem více méně jenom poslouchal. Bylo mi vyslechnouti, jak je ten její vědec nemožnej a namyšlenej. Jak ji, než utekla, terorizoval, deptal a poslední dobou i mlátil. A když zjistila, že je v jiném stavu, tak se rozběsnil a řval, že si druhé dítě nemohou dovolit. Už jenom představa, že to bude stejný spratek jako ten první, ho přiváděla k zuřivosti. Naštěstí před týdnem zjistila, že to byl omyl, že se ji pouze zpozdila menstruace. Takže problém je zdánlivě vyřešen a mohla by se klidně vrátit. Jenže ona nehodlá dál žít s takovým blbcem. Najde si práci a zůstane u strýčka a tetičky, dokud si nesežene nějaké bydlení. Poslouchal jsem její nářky a občas jsem prohodil pár nezávazných slov. Nechtěl jsem se příliš míchat do záležitostí o kterých jsem skoro nic nevěděl. Byl jsem v neutrálnosti projevu vytrénován v souvislosti s Ríšovým alkoholismem. Věděl jsem, že na mém názoru stejně nezáleží a bylo mi jasné, že sestřenka se hlavně potřebuje vykecat. Mělo to i svoje příjemné stránky. Kateřina byla velice impulsivní a průběhu rozhovoru často brala svůj protějšek za ruku, za rameno, nebo mu kroutila knoflíkem. Když jsem to zjistil, začal jsem ji to dělat také. Jen tak mimochodem jsem ji položil třeba ruku na koleno, nebo jsem ji objal kolem ramen a lehce ji k sobě přitiskl. Když byla rozjetá, uprostřed řeči, tak si toho ani nevšimla. Když ale na chvíli zmlkla a já ji držel dál, bylo znát, že si toho všimla a nakrátko zaváhala, zda se má vymanit. Vyřešila to tak, že opět vytáhla stavidla své výmluvnosti. Jak se znova rozkecala, zdánlivě to zase přestala vnímat. Docela dobře jsem se bavil a nenápadně jsem svoje dotekové důvěrnosti stupňoval. Byl jsem dost nadržený, protože současné sexuální vyžití bylo naprosto nedostačující. Můj apetit nebyl zdaleka uspokojován tak, jak jsem byl zvyklý. Týdně jedno nudné manželské číslo s gumou a občas rychlovka s Maruškou, to bylo všechno. Růžena byla péčí o mimino zcela zaneprázdněná. Zejména noční kojení ji vyvádělo z míry a tak každou volnou chvilku klimbala. Vzpomínal jsem na ohleduplnou Marušku. Ta při svém šestinedělí nevynechala jedinou příležitost k vykouření. Sama říkala žertem, že nechce, abych vyšel z formy, než bude zase moci plnohodnotně šukat. Růženu to z počátku ani nenapadlo. Teprve asi měsíc po porodu si pro mě v noci přišla, a důkladně mi v kuchyni vyhonila ptáka. Když jsem ji chtěl přimět ke kouření, rozhořčeně to odmítla, že takové prasárny nikdy nedělala. Čekal jsem, že začne chodit pravidelně, ale přišla jen občas. Příležitost dělá zloděje a tak jsem začal na Kateřinu najíždět.. Měl jsem naléhavou potřebu vypustit přetlak. Dalo se čekat, že byla zvyklá na pravidelné manželské šukání. Předpokládal jsem, že už by jí to mělo chybět. Na návštěvě u nás byla již víc než měsíc a za tu dobu si nevrzla. Podle jejího sdělení ji právě skončila menstruace a po té mají ženské většinou zvýšenou chuť na šukání. To mi mohlo jedině nahrát. Usoudil jsem, že právě teď je ta pravá chvíle, abychom si oba udělali trochu radosti. Držel jsem ji kolem ramen a přitáhl jsem si ji ještě trochu blíž. Rukou jsem z ramene sklouzl na kozu a jemně jsem ji pohladil bradavku. Lehce se mi v náručí zachvěla a pak se uvolnila. Pokračoval jsem ve svém úsilí a brzy jsem zjistil, jak ji ta třešinka naběhla a ztvrdla. Byl to jasný signál, že to co dělám, ji vzrušuje. I kdyby se rozumově bránila, hormony za chvíli zvítězí. Dálkový družicový přenos už dávno skončil, a obrazovka jen matně svítila. Poskytovala nám tak docela intimní osvětlení. Zvuk, nebo spíš šum jsem zcela stáhl a pokračoval jsem v milostném dráždění. Vklouzl jsem rukou pod košíček podprsenky a zmocnil jsem se celé kozy. Hladil a masíroval jsem ten krásně pružný a příjemně teplý, hebký materiál. Sledoval jsem její předení a slastné protahování. Pokročil jsem dál a rozepjal jsem všechny knoflíčky blůzy. Pak jsem uvolnil háčky podprsenky a vyprostil jsem trojky ze zajetí. Sklonil jsem se k obnaženým kozám a začal je ožužlávat a jemně ohryzávat. Tiše milostně sténala, ale jinak ani náznak nějaké spolupráce. Dnes se prodávají nafukovací erotické figury, se kterými se různí úchyláci ukájejí. Jsou prý až neuvěřitelně realisticky vyvedené, neodporují žádným praktikám a neodmlouvají. Jsou ale dokonale pasivní a stejně mi v tomto případě připadala i Kateřina. Proto jsem si volnou rukou rozepnul kalhoty a dal jsem ji ptáka do ruky. To byl můj osvědčený trik .Když jsem na vojně občas balil svobodné holky, měl jsem zpočátku určité potíže. Byl jsem totiž od Marušky zvyklý na vstřícnost z její strany. Pokud jsem narazil u děvčat na odpor, nikdy jsem nevěděl, zda je myšlený vážně, nebo je předstíraný, aby se neřeklo. Tehdy mi jeden mazák dal dobrý tip : „Když si nevíš s holkou rady, dej ji ptáka do ruky.“ Od té doby jsem to mnohokrát vyzkoušel a ono to opravdu funguje. Dokonce i moje dnešní žena se stala obětí tohoto triku. Už jsem se zmínil o tom, že byla panna a že jsem s ní měl dost práce, než jsem ji přefik. Když jsem tehdy na Danu použil ten osvědčený fígl, překvapeně vyhekla. Nevím zda překvapením, či pohoršením, ale držela a nepustila. Totéž jsem tedy udělal i Kateřině a čekal jsem, co to s ní udělá. I tady to fungovalo spolehlivě. Vydechla překvapením. Nevím, zda ji imponovala velikost a tvrdost mého namlouváka, nebo obojí. Neměl jsem se za co stydět a byl jsem na to pyšný. Chvíli jej nehybně držela, ale pak si s ním začala zkušeně hrát. Bylo to hrozně rajcovní. Poslední dobou jsem byl nadrženej jak přehrada před protržením. Teprve teď začala spolupracovat. Při dalším svlékání mi již pomáhala. Třeba jen tím, že se lehce nadzdvihla, abych ji mohl stáhnout kalhotky. Pak už to šlo jako ve zrychleném filmu. Svezla se na okraj pohovky a široce roztáhla stehna. Chvíli jsem váhal. Byl jsem jak utržený ze řetězu a nejraděj bych ji ho tam zahnal, jako psa do boudy. Ale bylo jasné, že tenhle mrd mi už neuteče. Bylo by škoda si tuhle radost trochu neprodloužit a pořádně si ji vychutnat. A také dát Kateřině najevo, že mi nezáleží jen na mém uspokojení. Kleknul jsem k pohovce a sklonil jsem se k dychtivě nastavené kundě. Měla pěkně hustý porost, přesně tak, jak to mám rád. Začal jsem ji jemně žužlal frajtra a potěšeně jsem sledoval, jak to s ní začíná cvičit. Škubala pánví jako pominutá a za chvíli byla hotová. V momentě, kdy zemdleně odpadla, jsem přerušil lízání. Nasadil jsem pěchováka pozorně na okraj mušličky a energicky ho do ni vrazil. Byla perfektně promazaná, takže jsem tam hladce vlítnul jako do maminky. Na mrdání s maminkami jsem byl zvyklý. Připadalo mi to mnohem lepší, než šukání se sotva zajetýma mladými a vyděšenými šoustavkami. Mrdal jsem ji jako pominutý. Dělal jsem rychlé a dlouhé přírazy až na doraz. V první chvíli ležela apaticky, ale pak se najednou jakoby probudila a začala mi jít naproti. Sevřela mi boky zkříženými lýtky a rytmicky zvedala klín. Raději jsem trochu zvolnil tempo, protože jinak bych byl během několika vteřin za hranicí kontroly. Sklonil jsem hlavu a začal jí žužlat kozy. Náhle jsem si zřetelně uvědomil, že mi kundou pěkně rytmicky a dost silně ždímá ptáka. Takhle jsem to zažil zatím jen s Maruškou. Vždycky mě to vytočilo a neomylně to vedlo k novému silnému vzrušení. Začal jsem znovu přirážet a za chvíli jsem se dostal mimo kontrolu. Bylo mi všechno jedno a měl jsem jenom jedinou myšlenku: Vykropit téhle rajcovní paničce její rozkošnou rajskou zahrádku. A to jsem také s velkou radostí udělal. Úlevná křeč, spojená s mohutným výstřikem na sebe nedala dlouho čekat. Svalil jsem se stranou a položil jsem hlavu na její kulaté bříško. Slastně oddychovala a jemně mi prohrabávala zpocené vlasy. „Brouku, mám dojem, že jsi mi to tam všechno nechal. Tohle mi příště nedělej, nebo se bude Káťa moc zlobit.“ Žvatlala jako malá holčička a mě to připadalo pitomé. „S tím si nedělej starosti, máš přece neplodné dny“, řekl jsem nepřesvědčivě. Uvědomil jsem si, že to byla první slova, která mezi námi padla od začátku našeho dovádění. Podíval jsem se na hodinky a zděsil jsem se. Byly skoro tři hodiny ráno. Chvatně jsem se rozloučil. „Nezlob se Katuško, rád bych s tebou ještě pokračoval, ale musím ráno do práce. A tobě závidím, že si můžeš přispat. Děkuji ti za hezké chvíle a doufám, že to dnes nebylo naposled. Dobrou noc lásko.“ Dlouze jsem ji políbil a celou dobu polibku jsem ji jednou rukou objímal v pase a druhou jsem masíroval kozu. Nějak se nám od sebe nechtělo, ale nutnost je nejvyšší Bůh.