Slastné pokračování II.

Po delší sexuální abstinenci doma, zaviněné rizikovým těhotenství mé ženy Dany se situace náhle změnila. Shodou příznivých okolností se mi nechtěně podařilo napustit tchýni Růženu. K mému překvapeni se rozhodla si děcko ponechat. Dovolávala se příkladu moji tety Marušky, která měla dvě děti krátce za sebou, těsně před čtyřicítkou. Kdyby hodná tchýně věděla, že jsem ty dětičky udělal tetě já, ještě jako puberťák před vojnou..... A kdyby k tomu věděla, že k Marušce odbíhám vypustit přetlak nejméně 1x týdně..... Tchýniným těhotenstvím se mi opět otevřela cesta k nádherným mrdačkám bez přerušování, jak jsem byl vždycky zvyklý. Dopřával jsem si, jak jsem jen nejčastěji mohl. A mohl jsem zaplať Bůh hodně, vždyť mi tehdy bylo krásných 21 let. Péro mi trčelo skoro pořád a udělat tři čísla za sebou byla pro mě hračka. Měl jsem k disposici dvě dobře zajeté mrdací mašiny, tak co jsem si mohl přát víc. Obě mne braly jako vítanou změnu v nudném a střídmém manželském stereotypu. Bylo pro ně příjemným přilepšením mít k disposici mladého výkonného hřebečka. Podstrojovaly mi dobré jídlo, aby moje výkonnost nepolevila. Růžena mi dokonce občas podstrčila nějaké peníze. Zpočátku jsem se cítil jako prostitut, ale při mém platu mi byla každá koruna dobrá. Z těchto vymrdaných peněz jsem si našetřil na skůtra Čezetu z druhé ruky. Čezeta byla tehdy hodně rozšířený, moderní, oblíbený a pohodlný dopravní prostředek. A zároveň také trochu snobárna. Něco mezi motorkou a autem. Kdo z mladých ji neměl, byl společensky nemožný. Na auto jsem si nemohl ani pomyslet. Jednak bych na něj neměl a navíc byly pouze na poukaz pro vyvolené, nebo na pořadník. Aby se člověk dostal do pořadníku, musel vinkulovat ve spořitelně 20 000 Kčs, aby dokázal, že to myslí vážně. Pak stačilo počkat pět až sedm let, doplatit dalších nejméně 17 tisíc a člověk se stal majitelem Škody, nebo Wartburga. Koupit auto z dovozu, za hotové a bez čekání bylo možné pouze v Tuzexu za bony. Bony mohl člověk získat buď výměnou za legálně získané valuty nebo na černém trhu od t. zv. veksláků. O valutách jsem si mohl nechat leda zdát. Na poukaz jsem neměl požadovaný morálně politický profil. A na pořadník jsem neměl těch 20 000 Kčs. Tato částka byla pro mě nepředstavitelná a nedosažitelná. Takže skůtr byl pro mě východiskem z nouze. Odlišoval mě od těch, kteří neměli vůbec nic. Tchán mi sice občas půjčil svoji poukazovou Felicii, ale necítil jsem se v ní dobře. Představa, že bych mu tu drahocennost naboural, byla děsivá. Šukal jsem tedy pro potěšení a trochu i za peníze. Navíc jsem se nechal od příbuzných litovat, že díky Daninu risikovému těhotenství sexuálně strádám. Před ostatními mě licoměrně litovaly i obě moje milenky. Tchán projevil chlapskou solidaritu a v ústraní mi sdělil, že chápe moji těžkou situaci a neměl by mi za zlé, kdybych si sehnal nějakou bokovku. Tajemně mi naznačil, že sám něco podobného má také. „Ale vymstilo se mi to člověče. Ona ta moje druhá dáma je neplodná a já jsem si na to brzy zvykl. Pak jsem si doma stříknul, jak jsem byl od ní zpohodlněný. A najednou mám doma buben. Myslel jsem, že to dáme pryč, ale manželka se zbláznila. Tak si na to dej pozor, abys nedopadl jako já a neupletl sis něco vedle.“ Bylo to o něho hezké. Ještě že mi nenabídl, abych zatím pigloval Růženu, než bude moje ženuška zase k použití. Její čas se postupně naplnil a konečně, po několika marných poplaších, se dopracovala k porodu. Narodil se nám zdravý chlapeček a dostal jméno po mě. Byl to Jaroslav Brož III. Dvojka jsem byl já a jednička byl kdysi dávno dědeček, který padl v první světové. Táta byl pohrobek a babička nechtěla, aby se jmenoval po otci, který měl v životě fůru smůly a skončil tak, že ani hrob nemá. Danino šestinedělí se protáhlo skoro na tři měsíce. Podezříval jsem ji, že si to s doktory domluvila, aby nemusela šukat. Bylo mi to srdečně jedno, ale navenek jsem se tvářil ukřivděně. Konečně jsem dostal milostivé svolení. Musel jsem se vykoupat, vydesinfikovat ptáka a vzít si šprcku. Na kundu jsem si nesměl ani šáhnout, kvůli infekci. Ptáka si tam dávala sama a tvářila se při tom jak umučení Boží. Dávala mi tím najevo, jakou oběť pro můj chtíč podstupuje. Docela mě tím nasrala. Když jsem ji srovnal s kteroukoliv ženskou kterou jsem zatím mrdal, byla každá o sto procent lepší. Dopadlo to tak, že jsme spolu souložili víceméně z povinnosti, asi tak jednou týdně. Na druhé straně mi ráda mi podrobně vykládala všechny historky z gyndy i z porodnice. Nestačil jsem valit oči, co všechno si dovedou nadržené ženské povídat z oblasti sexu. Vím, že když se sejdou dva nebo více chlapů, do deseti minut začnou mluvit buď o vojně, nebo o mrdání. Ale nikdy mi nenapadlo, že ženské jsou ještě horší. Pak mi žena začala vykládat o neobvyklých sexuálních praktikách. Vysypala ze sebe vše, co vyslechla od svých spolupacientek. Měl jsem dojem, že sonduje, jaké budou mé reakce. Když jsem si uvědomil její záporný vztah k sexu, nebyl jsem si jist, zda její podivné vzrušení je výrazem nesouhlasu, nebo touhou něco podobného vyzkoušet. Při nejbližší příležitosti jsem se pokusil přimět ji, aby mi vykouřila ptáka. Neodmítla přímo, ale prosila mě, abych na ni nenaléhal, že na to ještě není připravená. Možná ji připadalo hloupé ustoupit najednou, když ještě mě ještě nedávno kvůli tomu nazvala zvrhlíkem. Navrhoval jsem ji, že nejlepší by pro nás byla poloha 69. „Na rozdíl od tebe, já budu rád laskat tvoji mušličku a ty nebudeš mít ten pocit zvrhlosti. Zkusit se má všechno.“ „Všechno ne, přece bys nechtěl dělat anál, nebo piss?“ Tahle věta byla napůl otázka. Takový zkušební balónek. „Piss tedy rozhodně ne. Nestojím o to, aby mě někdo ochcával, i kdyby to byla milovaná žena. Ale proti análu bych nic neměl. Nikdy jsem to nezkoušel a docela mě to láká.“ „Já tedy nevím, nedovedu si představit, že bychom to dělali jako pejsci a ještě k tomu do zadku. Vždyť je to nehygienické,“ rozpačitě odporovala moje žena, ze které se náhle stávala čuňačka teoretička. Byl jsem zvědav, jak asi dopadne naše další mrdačka. Podle mých zkušeností by správnou atmosféru navodila troška nějakého koňaku. Bohužel, moje žena měla k alkoholu stejně negativní vztah, jako k sexu. Měla to zřejmě zafixováno obojí v podvědomí. Strach z alkoholu, když viděla, co dokáže udělat s jejím tátou. A také v tu dobu kojila a nikdo z nás nechtěl vidět ožralé mimino. Odpor k sexu v ní asi vypěstovala Růžena, zbouchnutá nezodpovědným Ríšou coby nezletilá. Faktem je, že Růžena se nakonec docela dobře rozmrdala. Ale až v 37 letech a ne s manželem. Apropó, Růžena. Docela rozkvetla a pěkně se ji kulatilo bříško. Při mrdačkách s ní jsem vzpomínal na první i druhé Maruščino těhotenství. Byla stejně náruživá a pomohla mi překonávat celibát, který by mi jinak připravila moje zákonitá žena. Možná, že i Dana se jednou rozmrdá, až bude ve středních letech. Bylo to docela pravděpodobné, pokud bude jako její matka. Určité znepokojení mi připravily obě moje milenky. Několikrát se potkaly, pokecaly spolu při nákupech a docela se skamarádily. Začaly se navštěvovat a pokud byly zrovna u nás ve vile, chovaly se ke mě obě znepokojivě důvěrně. Od Marušky to vypadalo přirozeně, protože jsme byli rodina a znala mě od dětství. Tomu se nikdo nemusel divit. Ale když se ke mě před Maruškou chovala familiérně i Růžena, cítil jsem se poněkud nesvůj. Když se někdy všechny tři matky mých dětí posadily na zahradu a začaly probírat ženské záležitosti, koukal jsem se obvykle nenápadně ztratit. Necítil jsem se mezi nimi dobře. Navíc jsem žil v trvalých obavách, že se jedna před druhou prořeknou a vyplavou na povrch naše vzájemné propletené vztahy. Občas jsem si sice pohrával s myšlenkou, že by nebylo špatné rozdat si to s dvěma najednou, ale to bylo v té době až moc neobvyklé. Dnes je to dost rozšířená a oblíbená zábava některých manželských i nemanželských párů. Přiznávám, že toto je přání, které se mi nikdy nesplnilo a už asi nesplní. Dnes, když by to možné bylo, tak na to už nemám tu potřebnou kapacitu. Vrátím se ale zpátky o třicet let a pokusím se popsat první pokus mé mladé ženy o perversní sexuální praktiky. Vrátil jsem se jako obyčejně z práce a čekalo mě malé překvapení. Jedl jsem v práci okolo dvanácté hodiny běžný oběd ze závodky. Mezi pátou a šestou jsme potom večeřeli všichni pohromadě. Pokud se tchán do té doby stačil odrovnat, byl zamčen ve své „záchytce“ a jedli jsme bez něho. Když jsem vešel do našeho bytu v přízemí, ženuška už na mě čekala. Ani to by nebylo nic neobvyklého. Ale na stole byly talíře, příbory, skleničky a lahev piva. Prostě bylo prostřeno jako k jídlu. „No ne, co se to tady děje? Tohle vypadá, jakoby se tady mělo jíst“, zažertoval jsem. Opravdu to tak vypadalo. Ženuška Danuška, nastrojená do zástěrky, se zrovna chystala nosit pokrmy na stůl. „Ale Dano, já už jsem přece jedl“, řekl jsem po pravdě to, co jsem si myslel. „No já vím, že to není obvyklé, ale mámě schoval řezník dvě kila pravé svíčkové a já jsem si řekla, že bych se mohla pokusit něco sama uvařit. Vzala jsem si na to starou kuchařskou knihu, sehnala podle ní vše potřebné a udělala jsem fantastické medailónky. Ochutnávala jsem a při vší skromnosti mohu říci, že jsou výborné. Tak si sedni a sníme si to spolu“. Ohromeně jsem sedl ke stolu a pustil jsem se do předloženého jídla. Bylo opravdu znamenité. Po pivu jsem se spokojeně rozvalil v křesle a blaženě jsem funěl. „Tak tohle byla předčasná večeře. Na později jsem přichystala jen něco studeného a také lahvičku vína. Uděláme si hezký večer“. Na něco takového jsem nebyl od své ženy zvyklý.“ „Ale víno snad ne, vždyť kojíš“, namítnul jsem. „Ta troška, co si dám, nemůže škodit“ Obvykle jsme seděli po večeři nahoře a všichni jsme čuměli na televizi. Sice jsem často uvažoval o tom, že si pořídíme druhou bednu k nám, abychom se mohli oddávat televizní kultuře v našem bytě, ale vždycky jsem byl přehlasován. Hlavním argumentem bylo, že by to bylo zbytečné utrácení. Vzhledem k tomu, že v té době existoval jen jediný program, neměli jsme dnešní starosti, na co se dřív koukat. Takže ten večer jsme jako vždy, seděli asi hodinu společně u bedny. Pak ale začala Dana ostentativně zívat. Vstala a prohlásila, že jí to už nebaví. „Stejně u toho usínám, takže si půjdu lehnout. Zůstaneš tady, nebo půjdeš taky?“, ptala se mě tiše, protože tchán s Růženou už také lehce pochrupovali v křeslech. Byla to jen řečnická otázka, protože jsem dobře věděl co chystá. Pomalu a bez obvyklého loučení jsme se odkradli dolů k nám. Dana rozsvítila jen malou lampičku a z ledničky vyndala mísu s obloženými chlebíčky. „Sama jsem je dělala, tak se neodvažuj je kritizovat. A můžeme si k nim dát červené víno“. Byl jsem z toho na větvi. Takhle jsem ji neznal. Ještě před chvílí se tvářila unaveně , ale teď mi došlo, že to jen předstírala, abychom se mohli vytratit do soukromí. Vypadalo to tak, že se na tuhle chvíli pečlivě připravila. Že by to měla být ta naše premiérová šukačka s mírně experimentálním programem? Abych zakryl rozpaky, začal jsem konsumovat chlebíčky. Za chvíli jsem byl požádán, abych otevřel lahvinku a Dana pustila z magneťáku tichou náladovou hudbu. V jejím pomalém rytmu se začala přede mnou kroutit. Pobaveně jsem ji sledoval. O striptýzu jsem občas něco slyšel, ale nikdy jsem jej neviděl. V naši rozvíjející socialistické společnosti byl označován jako typicky úpadková buržoasní zhovadilost. V Praze sice existovala kavárna s lákavým programem „Krása bez závoje“, ale to byla spíš záležitost pro prachaté cizince. Tomu odpovídalo i vstupné 300 Kčs. Existovaly také kočující striptýzové společnosti, ale moc se nechytaly. Jednou náš MNV chtěl vydělat nějaké peníze a v tělocvičně uspořádal striptýzové představení. Agentura chtěla předem prachy na dřevo a dobře věděla proč. Akci byla udělaná patřičná reklama, kde se zdůrazňovala cena vstupenky: pouhých 50 Kčs. Dopadlo to katastrofálně. S výjimkou několika vojáků základní služby, pár dědků z místního domova důchodců a několika vdovců nepřišel nikdo. Holky se otráveně svlékaly před skoro prázdným sálem. Zájemců by jistě bylo mnoho, ale manželky je nepustily. Co by tomu řekli sousedi, to bylo hlavní krédo typického maloměsta. Takže pro MNV to nebyla výdělečná, ale zatraceně ztrátová akce. Věděl jsem od některých známých, kteří občas vyjížděli služebně do nepřátelské kapitalistické ciziny, že tam je to běžný druh zábavy. Ale ani oni si to většinou nemohli dovolit. Hubené valutové diety stačily sotva na nejnutnější jídlo. Malý český člověk si dokázal vozit na služební cesty konzervy a sušenky a pít vodu z vodovodu. Jen aby mohl za ušetřené devizy přivést manželce frčivý svetřík. Teď se mi tedy moje mladá a nijak moc sexuálně vzdělaná manželka snažila improvizovat český domácí striptýz. Kroutila se v rytmu tiché hudby a pomalu si rozepínala blůzku. Toto bohulibé počínání několikrát přerušila, když přitančila ke stolu a dychtivě se napila ze sklenice vína. Vždycky jsem sklenici znovu pozorně dolil. Pochopil jsem, že je celá nesvá a pomocí alkoholu hledá odvahu k tomu, aby překročila svůj stín. Byl jsem sám zvědav, jak se ji to podaří. V rychlém sledu takhle do sebe hodila tři skleničky, ale blůza pořád ještě nebyla dole. Díky několika rozepnutým knoflíčkům jsem již viděl, že si vzala černou, krajkovanou podprsenku. O té jsem kdysi prohlásil, že je děsně rajcovní. Avšak tempo detextilace byl na mé gusto pomalé. Proto jsem vstal, přistoupil k ní objal jsem ji. Přitom jsem ji pomalu, ale rozhodně blůzu konečně stáhl a kamsi odhodil. Pak jsem ji rozepnul podprsenku a lehce přehodil ramínka dolů. Podprsenka zůstala na jejích štíhlých a pěkně tvarovaných dvojkách přidržovaná jen obětím našich těl. Zvolna jsem odstoupil a podprsenka spadla. V tu chvíli doběhla páska magiče a hudba zmlkla. Dana se zastavila, jako když hodinám dojde pero, sebrala z koberce odhozenou blůzu a začala se do ni chvatně znova oblékat. „Počkej, co blázníš, zůstaň tak, vždyť jsi sotva začala a já se rád dívám na krásu bez závoje. Pojď si ke mě sednout a hlavně se neoblékej, vždyť tady není zima“. Snažil jsem se chytit tu atmosféru, dřív než vyvane. Sedla si ke mě a položila mi hlavu na rameno. Pak se náhle vzchopila k akci. „Tak si také udělej pohodlí, ať se i já mám na co dívat. Kdepak je rovnoprávnost? Já se tady pánovi svlékám a on si zůstává oblečený jako někde v kině.“ S těmito slovy mi začala rázně rozepínat košili a stahovat ji ze mě. Netušila, že ve mě vyvolala vzpomínky na moje mrdačky s Maruškou. Ta byla ochotná mrdat kdykoliv a kdekoliv. Když jsme měli nerušené soukromí, nesnesla na sobě ani na mně žádné oblečení. Milovala nahotu. Někdy jsem z pohodlnosti, nebo kvůli zimě košili jenom rozepínal. Rád jsem se nahou kůží opíral o odhalená prsa své partnerky. Maruška však ze mě košili vždy nesmlouvavě servala. Teď se o totéž snažila Dana, ale bez patřičného nadšení a zaujatosti. Raději jsem se košile zbavil sám a hned jsem iniciativně sáhl po zipu její sukně. Když padla další přehrada, objevily s miniaturní černé, krajkované kalhotky. Recipročně mi Dana povolila pásek a stáhla zip. Skopal jsem kalhoty kamsi stranou a nedočkavě jsem rukou zajel pod gumu krajkových kalhotek. Pohladil jsem její krátce obrostlou kundu a prstem jsem se začal dobývat na frajtra. Začala tiše kňučet a zvrátila se na záda. Nadzvedávala kundu, že jsem ji měl náhle plnou ruku. Volnou rukou jsem ji začal neurvale masírovat kozy. Když ji naběhly žužlíky, sklonil jsem se a začal je střídavě sát. Nějak jsem v tom rajcu zapomněl na to, že kojí a tak jsem nasál trochu mateřského mléka. Než jsem stačil rozeznat jakou to má vlastně chuť, vytrhla mi kozu z pusy. Rozhodně prohlásila, že tohle je jenom pro miminko. A ona nepřipustí, abych mu ujídal. To ji připomnělo našeho juniora, který zatím spořádaně spal ve vedlejší místnosti. Doslova se mi vytrhla a odběhla zkontrolovat, zda je náš drobeček v pořádku. Předtím ale na sebe stačila hodit župan, aby ji náhodou spící dvouměsíční mimino nevidělo nahou. Asi čtvrt hodiny opečovávala evidentně nic nepotřebující mimino,než se konečně vrátila. Po jejím návratu byla původní rozverná nálada úplně pryč. Mohli jsme začít od začátku. Kouzlo okamžiku vyprchalo ještě dříve, než mohlo začít působit. Nalil jsem ji další skleničku a když ji vypila, hladově jsem ji objal a převrátil znova na gauč. Rozevřel jsem ji župan a začal jsem ji znova rajcovat. Po chvíli se začala rozjíždět. Opět dychtivě roztáhla stehna a dovolila mi, abych ji laskal kundu. Stáhl jsem si trenýrky a dal jsem ji do ruky namlouváka, který byl napružen přímo ukázkově. Chvíli jej pasivně držela a tak jsem ji vzal za ruku a začal jsem s ní pohybovat. Teprve po chvíli pochopila co chci a začala jej honit sama. Brzy mi bylo jasné, že za chvíli budu stříkat. Proto jsem se ji vytrhl a klekl jsem na zem vedle pohovky. Hlavou jsem se ji vecpal do klína a začal jsem ji lízat píču. Byla to pro ni skoro premiéra. Nikdy to neměla ráda. Považovala to za zvrhlost. Zpočátku se snažila vymanit se. Chytla mě za vlasy a snažila se odtáhnout mi hlavu. Nedal jsem se, přestože to bolelo. Znásobil jsem své úsilí a šmejdil jsem jazykem jako zběsilý. S potěšením jsem zjistil, že mne přestala odstrkovat a po chvíli jsem najednou vnímal, že mi hladí po hlavě a blaženě při tom vzdychá. Skončilo to tak, jak to má být. Jednou rukou mi tlačila hlavu na místo činu a druhou rukou si stlačovala podbřišek, kousek nad mýma očima. Pánev se ji prudce házela a najednou se vzepjala. Pak bezvládně odpadla a funěla, jakoby uběhla míli. Vypadalo to, že se jí to líbilo. Doufal jsem, že její zábrany konečně padly. Byla maximálně uspokojená a tak jsem se rozhodl, že ji rozparádím znovu a dotáhnu její převýchovu do konce. Začal jsem ji ožužlávat kozy a pomalu jsem přiklekl. Ztopořeným ptákem jsem ji začal přejíždět po kozách. Pak jsem je dlaněmi stlačil k sobě a začal mezi nimi protahovat výstavně naběhlého pyjonýra. Moc se mi to nedařilo, protože její dvojky byly na tuto praktiku moc malé. Posunul jsem se tedy poněkud výš a špičkou neúnavného bojovníka jsem zaútočil na její pootevřené rty. Měla zavřené oči a když ucítila jeho najíždění, zeširoka je otevřela. Pak se pokusila hlavou uhnout. Chytil jsem ji za vlasy abych ji v tom zabránil a znovu jsem se snažil nacpat ji ho do úst. Snažila se něco říci, asi chtěla protestovat. Možná chtěla i křičet. Do pootevřené pusy jsem pak snadno vnikl. Konečně jsem se dostal do její druhé svatyně, kterou až dosud hájila víc než kundu. „No vidíš Danuško, už je tam a ani to nebolelo. Pěkně ho laskej jazykem zespoda a lehce cucej, jako když piješ brčkem. Je to báječné, působíš mi náramnou rozkoš. Já ti pak za to zase přelíznu kundičku, když se ti to před chvílí tak líbilo.“ Jako vždycky, když mě nějaká ženská kouřila, i teď mě napadla ta děsná představa. Kdyby ji křuplo v bedně, mohla by kousnout. Většina těch potvor kouřila dobrovolně a dokonce ráda. Danu jsem ale do toho nutil a kdoví, co by ji mohlo napadnout. Zahnal jsem tu hloupou myšlenku a oddal jsem se slastnému pocitu, který mi vždycky orální sex přinášel. Chvíli jsem váhal, jestli mám v pravý okamžik ucuknout a vystříkat se ji na obličej, nebo jestli ji mám donutit, aby celou dávku spolykala. Nakonec to dopadlo tak, že nějak vycítila, co bude následovat a těsně před výstřikem ucukla sama. Když ji vytrysklé sperma plesklo na obličej vykřikla nevolí. Začala si nervózně otírat rty a tváře první látkou, která ji padla do ruky. Odnesla to její černá, krajkovaná podprsenka. Bylo mi jasné, že zaschlé skvrny mi budou přičteny k „dobru“. Vzpomněl jsem si, jak si Maruška tohle nadělení nadšeně rozmazávala po lících, čele a spáncích. Tvrdila, že to působí jako nejlepší pleťová maska proti vráskám. Náhle jsem si uvědomil, že komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. A moji ženě shůry dáno nebylo. V tom momentě jsem ji odepsal. Bylo jasné, že měla poctivou snahu mi vyhovět. Ale její zábrany byly silnější. Pokud bych ji nutil k těm, jak říkala „prasárnám“, vydělal bych si pouze její odpor a nenávist. Musel jsem se smířit s tím, že na ni platí jenom klasika a to pokud možno, ne příliš často.