Markéta V.

Pan Derych byl svým způsobem velmi šťastný muž. K jeho osobní potřebě byly připraveny hned tři půvabné ženy. Vedle Olgy a Markéty vynikala i paní Derychová, jeho manželka. Třebaže zde zatím není pro ni prostor, musíme předeslat, že šlo o dámu sotva čtyřicetiletou, velmi módní a šik. Její jedinou vadu, alespoň z pohledu pana Derycha, představovaly honba za kariérou a časté služební cesty. Proto trpíval tolik nocí sám; jinak paní Derychová oplývala touž vášnivou náturou jako Markéta, její dcera. Skvrnou na kráse těch dní zůstávala pro pana Derycha vysoká cena, kterou stále musel platit; jak za služby Olze, tak i Markétě. Ta, třebaže se svým otcem šoustala s potěšením, se nikdy nevzdala nároku na svůj honorář. Tahala z něj peníze stejně jako kterékoliv jiné dítě. A třebaže pan Derych uznával, že Markéta si jisté ocenění zaslouží, začínaly ho rostoucí výdaje znepokojovat. Proto se nakonec odhodlal k odvetným opatřením. Jak už bylo jednou zmíněno, při svých hrátkách ti dva často užívali videokameru. Markéta sice pravidelně pásky sbírala, aby otci nezůstaly, nicméně rozhodně se nezdráhala vystavovat se zvědavému objektivu. „Co takhle mi holčičko zapózovat?“ zeptal se ji pan Derych v pondělí, kdy za jeho ženou zapadly dveře. Tentokrát držel fotoaparát – a jeho nápad se setkal s nadšeným souhlasem. Markéta, která velkou část výdělku utratila za prádlo, se odběhla převléct. Když se vrátila, pan Derych ji odvedl do ložnice, kde roztáhl záclony, prý proto aby měl více světla. „Každý na mne uvidí,“ namítala Markéta. Ale její otec, který ji už dobře znal, prostě přihodil další bankovku. Dívka se tedy neochotně postavila do středu pokoje, přímo před bílou postel a co nejdále od okna. Měla oblečený světle zelené šaty a k nim boty na vysokých podpatcích. Sotva se rozsvítil blesk, vyhrnula si spodní lem a ukázala, že nosí krajkové velmi průhledné prádlo, úzké až hanba. „Ty jsi moje kurevská dceruška,“ zašeptal pan Derych vzrušeně a přiblížil si její klín tak, aby každý viděl, že pod látkou prosvítají stydké pysky. „Otoč se a vystrč prdelku. Pěkný zadeček, jen co je pravda. Teď popojdi k oknu a polož ruce na parapet.“ „To neudělám,“ vzpouzelo se děvče. Na její obranu musíme dodat, že okno vedlo přímo do ulice. Každý, kdo by zvedl oči, by ji musel vidět, nemluvě o nedaleké řadě činžovních domů, z nich ten, kdo měl alespoň dalekohled, mohl její polonahé tělo pozorovat. „Ale necukej se,“ pověděl pan Derych, „copak někdo uvidí, že si u okna vysvlékáš kalhotky? Jen já budu vědět, že tam stojíš s holým zadkem. Nechci po tobě, aby ses předváděla na zahradě. Tak co bude, holčičko? Tak se mi líbíš…“ Markéta přistoupila k dřevěnému rámu a tentokrát velmi opatrně si zvedla spodní lem tak, aby nepadal zpět. Pak s pohledem upřeným do rušné ulice si stahovala krajkované kalhotky. Za ní se s železnou pravidelností rozžínal blesk fotoaparátu. „Ještě ti to vadí, ty kurvičko?“ optal se jí její otec, když zpozoroval, že zvlhla. „Ach tatínku!“ Markéta si vložila ruku do rozkroku a přitiskla se prsy k oknu. Pod zelenkavou látkou jí tvrdly bradavky a sklo se mlžilo od horkého dechu. „Nemáš chuť ukázat nám víc?“ zeptal se jí pan Derych potměšile. Dobře věděl, že Markéta vzrušená není Markéta soudná. Také se nijak nepřepočítal: sotva svlékla kalhotky, nadzvedla se jeho dcerka v bocích a přitiskla na sklo horký trojúhelník vyholeného klína. Každý, kdo šel kolem, se mohl pokochat nezvyklým pohledem. „Ať si mne každý prohlédne,“ vzdychalo děvče, „určitě po mně budeš chtít, abych se celá ukázala. Tohle se ti právě líbí, co? Aby mne každý viděl… Ale víc už neukážu, to tedy ne.“ „K ničemu tě nenutím,“ řekl pan Derych, „ale nepustím tě, dokud neuvidím tvoje kozičky. Vykloň se z okna, ty kurvičko, a nabídni světu svoje čtyřky. Já tě budu přitom šoustat do kundy. Chci, aby tě každý viděl, když to dostáváš do píčky. Zezadu jsem tě ještě nepíchal.“ „Proč mne neošoustáš tak jak jsem? Copak ti nestačím? Buchtičku máš akorát na dosah. Proč se mám z okna vyklánět polonahá?“ Markéta se otočila, vyzývavě si honila poštěvák a spokojeně vnímala, jak ji pokrývá jeden blesk za druhým. Pak chytila otce za ohon, přidržela ho a zkušeně ho hnětla, až sténal vzrušením. Přesto však neztratil zcela smysly, protože dcerce poodhrnul ňadra a donutil ji se otočit do otevřeného okna. Nakonec Markéta zjistila, že leží vykloněná do ulice a prsy se jí opírají o římsu. „Ach bože, moje kozy jsou všem na očím. Vypadám, jako bych se tu nabízela. Prosím, nech mne jít!“ Ale přesto se urputně masturbovala a když ucítila mezi pysky pevný žalud, zapřela se a statečně snesla útok do svých útrob. Brzy měla olbřímího ptáka až na děloze. V této poloze se pan Derych do dcerušky zabořil jako ještě nikdy.. „Moje píčka,“ zaúpěla. „Proč mne dneska mrdáš tak tvrdě? Proč mne takhle šoustáš? Proč mne takhle vystavuješ? Jsem tvoje dceruška…“ „Jsi jen čubka, co potřebuje dostat za vyučenou,“ zasípěl pan Derych, sám na hranici infarktu. Fotoaparát dávno odložil. Jeho představivost vzrušovalo, co věděl on jako jediný. Pravda za dnešní přetvářkou ho přiváděla k šílenství. Pohledem zamířil k protějšímu domu, do třetího patra. Právě tam, kde věděl, že jeho i ji sleduje zvědavý objektiv. Dnes mohla Markéta zničit film jako vždy; nebude jí to ale nic platné. Na světě zůstanou ještě jedny fotografie. Fotografie, které budou obsahovat každičký detail. Pan Derych schválně otočil dcerku bokem, aby se ulice dozvěděla, že tahle sladká rozhoďnožka má v kundě pořádného ptáka. Pak se chytil za těžká ňadra a pořádně přirazil… Pro příznivce dobrodružné literatury: volnecteni.blogspot.com2008041samanta.html Pro příznivce humorné literatury: http://barbarabarbarska.blogspot.com/2008/04/bb-i.html