Markéta II.

Markéta neměla právě dobrou náladu. Musela uklidit celý byt; a i když ji většinou tahle činnost uklidňovala, dnes cítila rostoucí podráždění. Nedokázala pochopit proč, nakonec se jí poslední dobou spíš dařilo a měla veškeré důvody cítit se spokojená. Přejela prachovkou po dokonale vyleštěné skříní a slyšela, jak se otvírají venkovní dveře. Vyšla na chodbu a potkala se s otcem, který si spokojeně hvízdal a vyzouval se u botníku. Markéta neměla jediný důvod pochybovat, proč ho vidí v tak dobré náladě. „Tak co, byla dobrá?“ zeptala se hádavě. Otec kolem ní prošel a tiše se zeptal (zřejmě si nebyl jistý, jestli doma není jeho manželka): „O čem to mluvíš?“ „O mé dobré kamarádce. Myslím, že si na ni vzpomínáš,“ vysvětlila mu jedovatě. „Jmenuje se Olga a šoustáš ji jako nějakou lacinou štětku.“ „Laciná právě není,“ poznamenal pan Derych a zeptal se: „Matka není doma?“ Markéta pokrčila rameny, aby naznačila, že ona neví. Pan Derych prošel do pokoje a Markéta ho následovala. „Přemýšlel jsem o tobě,“ poznamenal její otec, když se posadil k televizi. „Olga mi vyprávěla, jak jste si užívali v hotelu. Za peníze,“ dodal a významně se na ni zadíval. Markéta zrudla. Nejraději by vzpomínku na pana Gara vymazala z paměti. „No a co,“ řekla vzpurně. „Ten člověk určitě platí líp než ty.“ Pan Derych se zamračil: „Chtěl jsem po tobě, abys spolkla, co jsem vystříkal Olze do pusinky. Nezlob se, ale nevím, proč bych ti měl platit plnou cenu. Zvlášť když si to nedokázala.“ „A Olga tě snad polyká?“ „Olgu stříkám do kundičky. To bych s tebou dělat nemohl. Jsi přece jen moje dcera… Ale jestli chceš, můžu ti dát novou šanci… Za stejných podmínek jako posledně.“ Pane Derych se opatrně rozhlédl: „Matka opravdu není doma, že?“ Markéta na něho užasle hleděla. Pokud se na světě za něco styděla víc, než za to, že šla s panem Garem za peníze, pak za to, že se dala přemluvit a nechala Olgu, ať jí vyplivne otcovo semeno do pusy. Ještě teď se jí dělalo nevolno. Pan Derych sáhl do peněženky a zamával před ní dvěma bankovkami. „No tak dceruško, nedělej cavyky. Mně opravdu nevadí, že jsi taková kurvička... Nesmíš si myslet, že jsem něco extra, když jsem tvůj…“ „To si rozhodně nemyslím,“ řekla Markéta jedovatě. „Neboj, matka není doma…“ Přistihla se, že nad jeho nabídkou přemýšlí. Hodně peněz za trochu osobního nepohodlí. Svou dobrou pověst už před ním ztratila. „Jsi můj otec,“ řekla nakonec. „Nebudu tě kouřit. Nenechám tě, abys ho do mne jakkoliv zasunul. Nechci se tě vůbec dotýkat!“ Pan Derych vypadal zklamaně a zaujatě zároveň. „Takže s polykáním souhlasíš?“ „Zůstalo ti vůbec něco? Když jsi právě přišel od Olgy. Té přece stříkáš do kundy. Snad jsi o něco nepřipravil?“ „Olga měla dnes návštěvu. Vyšel jsem na prázdno. Neboj se, budeš toho mít dost. Až ti to poteče nosem.“ Markéta se na něj podívala: „Neříkala jsem, že to udělám.“ „Řekla jsi, že se tě nesmím dotýkat. Stačí, když si klekneš a já si ho vyhoním tobě do pusy…. Ale i tak se mi to nelíbí. Dostaneš plno peněz za nic. Jestli z toho něco mám mít, musíš se vysvléknout. Chci vidět tvoje kozičky a buchtičku. Minule jsi mi ukázala jen jedno.“ Markéta se chvíli zdráhala, ale spíš jen tak. Ve skutečnosti jí na téhle části příliš nesešlo. Stále si ale nebyla jistá, jestli dokáže přivést jeho požadavek až do konce. I teď jí žaludek plaval jako na vodě. A jestli opravdu bude semena hodně, to se spíš zalkne, než aby to dokázala. Odešla do koupelny, kde se vysvlékla a trochu se upravila. Samotné ji přišlo směšné, že na sebe dbá právě v takové chvíli, ale nakonec jí došlo, že se celou věc snaží pokud možno odložit. Otec ji netrpělivě zavolal, a když vešla do obýváky, vstal, aby si ji prohlédl. Musela se před ním otáčet, zatímco on ji nahlas hodnotil. „Kozičky máš opravdu pěkný,“ poznamenal – a i když slíbil, že se jí nebude dotýkat, zmáčkl jí prsa, aby se ujistil, že jsou opravdu mladá a tuhá. „Je to opravdu dobře, že máš tak velký dudy. Chlapi tě aspoň můžou šoustat mezi ně. Jsi na ně hodně citlivá, co?“ „Co mi to děláš,“ procedila mezi zuby. Otec měl pravdu; stačilo, aby si takto dotýkal a ona už vlhla mezi nohama. Už uplynul měsíc, co to dělala naposledy. Byla vlastně příliš nadržená na to, aby si mohla dovolit hrát tyhle hry bezpečně. Nakonec by to nemusel být otec, ale ona, kdo se neudrží na uzdě. Pane Derych předstíral, že si ničeho nevšiml a pokračoval v zakázaném dotýkání, dokud mu nesrazila ruku stranou. „Tohle jsme si nedomluvili.“ „No dobře, dobře,“ zabručel. Přiměl ji, ať si sedne na křeslo. Nohy musela přehodit přes opěrky tak, aby nic nezůstalo utajeno před jeho zvědavými zraky. Když si ji takhle upravil, odstoupil a zálibně si ji prohlížel. Markéta se cítila celá nesvá a nejraději by si jak prsa, tak klín zakryla rukou. Raději otočila hlavu, aby se nemusela dívat, jak si její otec svléká kalhoty a začíná s onanií. Měla dost zkušeností na to, aby poznala, že celou věc schválně protahuje. Když ji asi potřetí vyzval, aby ho napodobila, neochotně poslechla, hlavně proto aby si ukrátila čas. Brzy už se oba dva dráždili bez ohledu na toho druhého, přičemž Markéta jemně sténala, zatímco on jí sprostě nadával do kurev a děvek. Z nějakého důvodu jí to příliš nevadilo, v podstatě ho ani nevnímala; jen se soustředila na vlastní pocity. Měla zavřené oči; když je otevřela, zjistila, že muž k ní pomalu přistupuje, což mohlo znamenat jen jediné. Jeho vyvrcholení se blížilo. Ostatně, mohla to poznat i podle jeho řeči, protože asi třikrát zopakoval: „Otevři pusu, ty malá děvko! Vrazím ti čuráka až na mandle, abys to musela spolykat!“ Když o tom později Markéta přemýšlela, nemohla se zbavit dojmu, že to byla ona, kdo mu dovolil, aby bez ohledu na předem stanovená pravidla, jí zasunul ocas hluboko do úst. V té chvíli příliš nepřemýšlela; chytila ho za koule a dráždila ho co nejzkušeněji. „Ty mi ho kouříš!“ slyšela, jak nad ní křičí. „Ty mi kouříš jak zkušená děvka. Ty si ty peníze zasloužíš! Pořádně mne vysaj! Bože, ty bys opravdu chtěla, abych tě vošoustal?“ Když ho Markéta slyšela, na okamžik ji napadlo, že mu opravdu povolí, aby s ní souložil; ale naštěstí k tomu nedošlo, protože z napřímeného údu vytryskla horká dávka. Rázem měla plná ústa a i bradu pokrytou bílou tekutinou. „Polykej to, polykej to!“ křičel na ni. „Polykej to! Markétko, spolykej to všechno!“ Přitom ji hladil po hrdle, jako by jí chtěl pomoc. Markéta si připadala jako tonoucí člověk. Nemohla dýchat, i v nose měla zbytky semene. Nakonec ztěžka polkla a celá ta koňská dávka jí sklouzla do žaludku. Rozkašlala se. „Bože, ty jsi byla úžasná,“ supěl pan Derych. „Takhle mne ještě žádná nevykouřila! Ty jsi báječná kurva!“ Markéta by mu byla něco odsekla, ale zaslechla, jak hlučně práskly domovní dveře. „Matka je tady,“ zašeptala. „Rychle se oblečme…“