Slastné začátky II.

V první části svého vyprávění jsem vylíčil, jak mně v 15 letech svedla a zaučila moje teta Maruška. Dlužno podotknouti, že to téhle příjemné baculce nedalo moc práce. Od toho dne jsme si spolu vrchovatě na plno užívali, kdykoliv to jen šlo. Šukali jsme skoro denně, někdy i několikrát. Byly to nádherné mrdačky na které dodnes rád s nostalgií vzpomínám. Chodil jsem ji nakupovat, jen abych mohl s nabouchanými taškami zazvonit u jejích dveří. Jindy jsem ji pomáhal věšet prádlo v sušárně. A vždycky se našla příležitost zahnat psa do boudy. Její kunda se pro mě stala drogou. Silně návykovou drogou, takže jsem si vypěstoval ukázkovou závislost, naštěstí zdravotně nezávadnou. Vzhledem k její neplodnosti, jsem ji vždy s pocitem neskonalého blaha vysprchoval dělohu. Nikdy jsem z ní ptáka nevyndal, dokud z něj její kundička nevyždímala poslední kapku. Asi po dvou měsících nezkrotných mrdaček, jednou odpoledne zadrnčel u nás zvonek. Jako obvykle jsem šel otevřít. Bylo to vždy na mě, byl jsem nejmladší. Ale dělal jsem to rád, protože co kdyby to byla Ona? Srdce se mi rozbušilo a já nedočkavě otevřel. Opravdu to byla moje Bohyně. Hned za dveřmi mě letmo políbila a tajůplně mi zašeptala, že má ohromnou novinu. „Chci, abys byl první, kdo se to doví. Budu mít miminko. Tedy my budeme mít miminko, rozumíš, ty a já budeme mít miminko. Já jsem tak šťastná“. Ztvrdnul jsem jak beton a pak jsem ze sebe vypravil: „Víš to jistě?“ „No ano, byla jsem u doktora a testy jsou positivní. Konečně jsem se dočkala. A teď to jdu slavnostně sdělit celé rodině.“ Nechala mě stát u dveří a jako velká voda vtrhla do pokoje. Nijak jsem za ni nespěchal, protože mě to trochu vzalo. Zatím co z pokoje se rozléhaly nadšené výkřiky radosti a gratulace, srovnával jsem si to v hlavě. Věděl jsem, že denně šuká se strýcem a musím říci, že mě to pořádně sralo. Vím, to byla ode mne pitomost, ale docela jsem na něj žárlil. Jestliže je opravdu těhotná, mohl jsem být otcem já, zrovna tak jako on. Vzhledem k tomu, že spolu šukali naostro, již mnoho let a neúspěšně, dalo se předpokládat, že moje spermáky byly zřejmě čilejší, než jeho. Nakonec jsem přesvědčil sám sebe, že patrně jsem otcem a pocítil jsem patřičnou hrdost. Jsem já to čertův chlapík. Hravě zmáknu to, oč se ten žabař marně snaží mnoho let. S těmito myšlenkami jsem vstoupil do pokoje. Vládla tam rozjařená nálada. Všichni se usmívali jako by právě vyhráli v loterii. „Poslyš, Maruško a už to ví otec?“, zeptal se táta. „Ano, vlastně ne“, odpověděla Maruška a strašně se začervenala. „Volala jsem Karlovi do práce, ale byl někde na výjezdu. Do dílny se už nevrátí a pojede po dokončení opravy rovnou domů. „Otec už to ví, ale manžel ještě ne“, pomyslil jsem si škodolibě. Když se strýček Karel večer vrátil z práce, byl hned ve dveřích seznámen se sladkým tajemstvím. Sotva se z toho trochu vzpamatoval, hned seběhnul tři patra dolů k nám a okamžitě zorganizoval improvizovanou oslavu. Od nás mašíroval jako s keserem do Jednoty pro nějaké pití. Za necelou hodinku jsme již všichni seděli u nich v obýváku a rychlé špunty brzy nastolily báječnou atmosféru. Strejčánek si po cestě za proviantem dal v hospodě pár panáků a měl před námi zřetelný náskok. Zatím co my ostatní jsme měli příjemnou špičku, on byl za chvíli sežranej jak prut. „Tak přece jen pomohlo to profukování vejcovodů, co Marušce minulý měsíc na klinice dělali. Medicína prostě má dneska vysokou úroveň. Ale to vám říkám, u jednoho děcka nezůstaneme. Budeme mít nejmíň dvě, možná tři. Nejsme tak staří a šikovnej inštalatér a pořádnej chlap jako já, přece uživí rodinu. Vždycky jsem chtěl mít víc dětí a taky je mít budu“, vykřikoval rozjařeně. „Tak tohle přání ti rád splním, milý strýčku“, pomyslel jsem si zlomyslně. Pobaveně jsem sledoval parádně přiožralého novopečeného „otce“. Byl červený v obličeji, oči se mu leskly a zářil jak nová dvacetikoruna. Seděl vedle Marušky, která stydlivě odmítala jakýkoliv alkohol a byla jediná z nás naprosto střízlivá. Trpělivě snášela Karlovo opilecké blábolení a jeho časté objímání, hlazení po vlasech a líbání na tvář. Mě, jako nezletilému, bylo milostivě dovoleno několik malých skleniček šampáňa. Zato všichni ostatní si dopřávali. Táta s mámou i můj starší brácha Vláďa po vypití šampusu ztrestali spolu s Karlem ještě lahvinku domácí slivovice. Ta byla jinak vyhrazena jen jako lék proti nachlazení. Na mě vyšla jenom troška, silně zředěná tonikem. Kolem půlnoci začala improvizovaná oslava zřetelně stagnovat. Strýc Karel již spal zdravým spánkem opilce s hlavou na stole a ostatní rovněž zmáhala únava. Nakonec táta oslavu ukončil, protože zítra je všední den. „Benjamínek musí do školy a ostatní do práce. Takže končíme a jde se spát.“ Nálepka benjamínka mě trochu urazila, ale na to jsem byl zvyklý. Vzápětí jsem dostal „chlapský úkol“. Měl jsem pomoci Marušce uložit dokonale „gumového“ Karla. Zatím co rodinka vyklidila pole, vláčel jsem bezvládné tělo skoro stokilového strýce na pohovku do vedlejšího pokoje. Maruška totiž rezolutně odmítla uložení „nebožtíka“ do ložnice. „Když se tak ztřískal, tak ať se z toho vyspí vedle. Nestojím o to, aby mi poblil celou ložnici.“ Složili jsme bezvládné tělo na gauč. Stáhl jsem z něho kalhoty a přikryli jsme ho dekou. Maruška mu ještě připravila na dosah umyvadlo a přešli jsme do ložnice. Vlastně teprve teď jsme měli možnost si nerušeně promluvit. „Tak co tomu říkáš? Ten ješitnej trouba se naparoval jako holub na báni. Škoda, že se nikdy nedoví, jak to opravdu je“. Maruška byla plná dobré nálady a přitáhla mě k sobě. Ani nevím jak, ale ztratil jsem rovnováhu a oba jsme se v objetí skáceli na nerozestlané letiště. Začali jsme se bláznivě líbat. Volnou rukou jsem ji uchopil za nádherně pružnou kozu. Trochu se narovnala a začala si rozepínat blůzičku. Potom si sundala podprsenku. Kozami, které dostaly volný výběh, mi začala jezdit po obličeji. Ležel jsem na zádech a ona na boku vedle mne. Hltal jsem pohledem ty nádherné tvary a snažil jsem se chytit alespoň jednu zduřelou bradavku do úst. „Proč si vlastně myslíš, že tvůj požehnaný stav mám na svědomí já? Vždyť spíš s ním i se mnou, tak jak si můžeš být jistá kdo z nás to vlastně je?“ Vyslovil jsem svoje pochyby, ale zároveň jsem chtěl, aby mě přesvědčovala, že jsem to opravdu já. „To je celkem jednoduché. Stačí si to trochu promyslet. Co myslíš, že jsem poslední dny dělala? Pořád jsem si to probírala a nakonec mi to vychází naprosto jednoznačně na tebe. S Karlem šukáme pravidelně už mnoho let a vždycky naostro. Jak víš, nic z toho nebylo. Doktor ho poslal na vyšetření spermatu. Byl to pro něj zážitek, protože pak všude s gustem vyprávěl, jak mu sestra honila ptáka nad miskou. Pak dostal výsledek a dodneška se s ním chlubí. Je tam psáno, že počet živých spermií je vysoce nad běžným průměrem. Semeno je zdravé a nic nenasvědčuje na původ sterility. Jenomže moje vyšetření zrovna tak ukazuje že jsem zdravá a schopná oplodnění. Nepomohly ani Františkovy lázně. Před třemi měsíci jsem byla na dalším vyšetření. Karlovi jsem namluvila, že mi profukovali vejcovody a že by to mohlo pomoci. Ve skutečnosti mi doktor řekl, že naše neplodné manželství je pro něj záhadou. Oba jsme naprosto v pořádku, ale jaksi spolu nemůžeme mít děti. Pak mi doporučil umělé oplodnění. Také žertoval, že někdy pomůže najít si sousedskou výpomoc. To jsem samozřejmě Karlovi ani neřekla. Pak jsme si začali spolu my dva. Vůbec jsem nečekala, že by z toho mohlo něco být. Ale asi před týdnem jsem po probuzení málem nestačila doběhnout na záchod a zvracela jsem jako po opici. Druhý den se to opakovalo a tak jsem si stěžovala v práci jedné přítelkyni. Ta se zasmála a zeptala se, jestli náhodou nemám tu nemoc, co ji roznášejí ptáci. Řekla jsem, že doma žádné ptáky nemáme. Ona se pak mohla uřehtat, jak jsem ji naletěla na starý otřepaný fór. Proto jsem se vypravila druhý den k doktorovi, ten mi provedl test a po několika dnech mi poblahopřál. Test byl positivní, takže jsem konečně zcela určitě těhotná. Byla jsem strašně ráda, ale nechtělo se mi tomu věřit. Tak jsem čekala, co bude dál. Včera jsem šla pro jistotu k jinému doktorovi. Ten mi těhotenství rovněž potvrdil a protože mě neznal, divil se, že ve svých 39 letech čekám teprve první dítě. Takže milý Járo, už je to tak, budeme mít miminko. Když to bude holka, bude Maruška po mě, když to bude kluk, je jasné, že to bude Karel. Nevím, jestli by se mi podařilo prosadit, aby to byl Jaroslav. Snad bude stačit, že bude mít stejné příjmení jako ty. A teď pojď ke mě, uděláme si dobře“. S těmi slovy mi začala rozepínat pásek kalhot a za chvíli již zkušenou rukou jemně zpracovávala mého křečovitě napruženého namlouváka. „Tohle se mi na tobě líbí, jak ti pořád parádně stojí. Karlovi ho musím nejdřív pořádně pokouřit, aby se mu postavil. A navíc ho máš nejmíň o 5cm delšího než on.“ Pustila ptáka v pravou chvíli, protože za chvíli bych stříkal. Chvatně ze mě stáhla kalhoty i s trenkami. Závratnou rychlostí se zbavila kalhotek a chystala se na mě nasednout. „To ti vůbec nevadí, že je Karel vedle?“, zeptal jsem se poněkud zaraženě. „Prosím tě, ten neví, že je prase hovado. Není zvyklý chlastat a bude v tomhle bezvědomí až do rána. Můžeš mi věřit, mám to vyzkoušené. Už to párkrát udělal, a vždycky to dopadlo stejně. A nenechávej mě čekat, náš zárodek potřebuje trochu zavlažit, aby lépe rostl.“ Nedal jsem se přemlouvat, protože jsem byl ve věku, kdy jsem na mrdání myslel vlastně pořád. Za chvíli jsem již byl v sedmém nebi. Karlovo opilecké chrápání zvyšovalo pikantnost situace a jen znásobovalo naši oboustrannou rozkoš. Přestože jsem se snažil jak jsem jen mohl, to sladké blaho prodloužit, Maruška jela jako lokomotiva. Přivedla mě k divokému vyvrcholení během dvou minut. V nádherné křeči jsem vnímal tři nebo čtyři výstřiky hluboko do jejích rozpálených útrob. Bylo to fantastické, ale pak jsem vystřízlivěl. „Proboha kolik je hodin? Teď by mi jen scházelo, aby se po mě začali shánět naši. Měl jsem být už dávno doma.“ Chvatně jsem se oblékal, zatím co Maruška se protahovala na zváleném letišti jako kočka. Chvatně jsem ji políbil a pak jsem se plížil po setmělém schodišti dolů. Potichu jsem odemkl a vešel jsem dovnitř. Všude bylo zhasnuto, celá rodina už zřejmě spala. Kdybych to věděl, určitě bych u ní zůstal, třeba i několik hodin. Mohli jsme si seknout ještě několik čísel. Tohle byla věc, která mě na našem, jinak ideálním mrdacím vztahu, šla strašně na nervy. Vždycky to byly rychlovky. A já bych tak rád po vystříknutí zůstal v náruči své milované. Plně si vychutnat v klidu doznívání právě zažitého uspokojení. Mým velkým přáním bylo prožít s Maruškou celou noc v jedné široké posteli. Usnout po sladkém milování v objetí. Ráno se probudit vedle ni a dívat se na její hezkou, spánkem uklidněnou tvář. Políbit ji, pohladit kozičky a chlácholinku. Pak se vsunout mezi dychtivě rozevřená stehna. Jemně do ní vniknout a dlouze se s ní milovat. Přerušovat, zvolnit a znovu párkrát připumpovat. Udržovat se v tom stavu, kdy rozkoš je pod kontrolou. Nepřekročí to stádium, kdy se rozum stěhuje do koulí. Prostě pořádně si to vychutnat. A na závěr dlouhými šťouchy dokončit tu radostnou prácičku. Vykropit jeskyňku a zůstat v ní tak dlouho, až pyjonýr změkne a sám vyklouzne. Pak si trochu pospat a odpočinout si. Nabrat nové síly a znova to opakovat, až do sladkého bezvědomí. Nemuset se bát, že nás někdo přistihne. Tohle byl pro mě nedosažitelný sen, ale nepřestával jsem doufat, že se mi snad jednou splní. Šoustali jsme spolu sice často, ale vždy pod určitým napětím. Mě to poněkud iritovalo, ale zjišťoval jsem, že Marušku to jaksi podivně vzrušovalo. Měla ráda to napětí z nebezpečí, že nás může někdo přistihnout. Jak se ji kulatilo bříško, byla stále náruživější. Později jsem šukal i jiné těhotné ženy. A často jsem od nich slyšel, že se nemohou nabažit požitku z nepřerušované mrdačky. To ale pro Marušku nebylo nic nového. Jiné šukání ani neznala. Blíž k pravdě asi bylo, že prostě ráda mrdala. Čas plynul a její bříško bylo čím dál kulatější. Musím přiznat, že mě to značně rajcovalo. Vždycky, když jsem přiklekl mezi dychtivě roztažená a úslužně zvednutá stehna, potěšil jsem se pohledem na svoji dobře vykonanou práci. Později jsme už nemohli šukat v klasické misionářské poloze, abychom neublížili děťátku. Místo toho jsme nejčastěji šustili zezadu, buď v kleče, nebo vestoje. Vzpomínám si na jeden zvlášť pikantní šoust, kde jsme napodobili geg z jednoho komediálního pornofilmu. V horkém odpoledni jsme byli s Maruškou sami u nás v kuchyni. Táta se strejdou na dvoře opravovali auto. Brácha byl jako obyčejně někde na rande a máma měla babosed s přítelkyněmi. Maruška se vyklonila z otevřeného okna a pozorovala montéry amatéry. „Hele Járo pojď sem. Co tě napadá, když je tam dole vidíš?“ Přistoupil jsem blíž a vyhlídl jsem ji přes rameno. „Co by mě jako mělo napadat“, zeptal jsem se nedůvtipně. Zvedla sukni a já jsem spatřil její pěkně tvarovanou rajcovní prdel. Okamžitě mi došlo, co mě vlastně mělo napadnout. Bylo zřejmé, že na tuhle chvíli měla políčeno a proto ani neměla kalhotky. Vyndat ptáka bylo dílem okamžiku a vzápětí ho tam měla. Blaženě zavrněla a začala mě ždímat rytmickými stahy. Tohle tedy uměla virtuosně. Žádná další ženská ze všech, které jsem potom měl, to tak skvěle nedokázala. Chytil jsem ji za kozu a druhou rukou jsem hladil vzedmuté břicho. Nezanedbával jsem ani její huňatou kočičku. „Co kdyby teď někdo přišel?“, zafuněl jsem Marušce do ucha, zatím co jsem dál snaživě pumpoval. „Vždyť je dole oba vidíš“. To sice byla pravda, ale ne celá. „Máma nebo brácha. Co kdyby najednou přišli? Na ulici přece nevidíme.“ Maruška se potěšeně usmála. „Žádné strachy králíčku. Slyšeli bychom klíče ve dveřích. Než se stačí vyzout a přijít z chodbičky sem, tak ho vytáhneš. Já spustím sukni, ty ho zastrčíš, zatáhneš zip a je vymalováno.“ Měla to vymyšlené, jen co je pravda. Zvolnil jsem tempo, abych naši oboustrannou radost co nejvíce prodloužil. Trochu mi vadilo, že mi občas nazývala králíčkem. Připadalo mi, že tím dává najevo svoji nadřazenost. Pravda, byla starší a já nezletilý, byla zkušená mrdna a já erotický učedník. Ale výkony jsem podával jako chlap, že si mě nemohla vynachválit. A do jiného stavu jsem ji přivedl také já. Tak by mě snad mohla brát jako rovnocenného partnera a ne jako nějakého usmrkance. Hned nato mě šokovala znovu. Zatím, co jsem ji tvrdě opíchával zezadu, otevřeným oknem zavolala na snaživé montéry ve dvoře : „Ahoj klucí. Jak vám to jde v tom horku? Nechcete něco k pití? Jarda vám tam přinese pivo z ledničky. Dobrý, za chvíli ho tam máte.“ Zatím ho tam měla sama a neměl jsem v úmyslu nějak pospíchat. Ještě několik minut jsem si vychutnával tuhle báječnou mrdačku. Zakončil jsem ji divokými přírazy, spojenými s jejím tichým a blaženým sténáním. Často říkala, že intensivně vnímá každý výstřik, který do ni pustím. Tvrdila, že je to nejslastnější pocit, jaký kdy zažila. Jako každý domýšlivý chlap, jsem tyhle řeči hrozně rád slyšel. Lichotilo mi pomyšlení, že jsem správný kanec. Takhle to šlo dál, týdny a měsíce. Když se přiblížil termín porodu, její náruživost se stále stupňovala. Musela ho tam mít každý den a co nestačil Karel, musel jsem dorovnat já. Ne, že by mi to vadilo. Ale pokročilé těhotenství vyžadovalo opatrné a jemné souložení na boku zezadu. Maruška přitom jen pasivně držela a občas mě napomínala, abych nedivočil. S předchozími divokými mrdačkami se to nedalo srovnat. Takže jsem souložil často, ale žádné divoké mrdačky to už nebyly. Vzpomínám, že poslední šťouch jsme si odbyli několik hodin před jejím odvozem do porodnice. Bylo to v neděli dopoledne a na mě vyšla služba u prvorodičky. Otec se strýcem šli jako obvykle na fotbal, brácha randil a matka byla na babosedu. Náplní moji služby bylo dělat Marušce společnost a být v pohotovosti k zavolání sanitky. Neměli jsme doma telefon, tak jsem měl nachystané pětadvacetníky do automatu. Ano, v té době jsme tak lezli do prdele Velkému Bratrovi, že jsme v naši měně měli vedle pětadvacetníků i papírové tříkoruny a pětadvacetikoruny. Telefonní místní hovor stál 0,40 Kčs, ale automaty byly na pětadvacetníkové mince. Takže volat z automatu vyšlo vlastně levněji. K mým povinnostem patřilo, též denně zkontrolovat v okolí telefonní automaty, zda nemají poruchu. Byly v dosahu tři, takže byla pravděpodobnost, že se dříve nebo později dovolám. K povinnostem neplánovaným patřilo též uspokojování sexuálních choutek budoucí rodičky. A k tomu samozřejmě došlo, sotva rodinka vypadla ze dveří. Jemně jsem ji mrdal vleže na boku zezadu, tzv. na lištičku.Vykropil jsem ji kapli a oba jsme věděli, že budeme mít na dlouhých několik týdnů pauzu. O několik hodin později jsem sháněl sanitku a mohu říci, že úspěšně. Pohotovostní kufříček měla Maruška dávno připravený a bez problémů nasedla do sanitky. Pak jsem prožil velké ponížení. Když jsem chtěl jet s ní, řekl mi lékař, abych zůstal doma, že tohle není nic pro děti. „A kdyby tu byl otec, tak by jet mohl?“, zeptal jsem se vztekle. „Ano, ale ten tady není, tak zůstaň doma a dej mu tohle číslo, ať si večer zavolá.“ Podal mi lístek s telefonním číslem porodnice, nasedl do sanitky a odjeli. Večer, spíš v noci, kolem 22,30 se mi narodil syn. 49 cm, 3 kg 80. Dostal jméno Karel Brož. Alespoň to příjmení měl po mě. Bylo mi v té době 16 let. Po návratu Marušky z porodnice se nic moc nezměnilo. Mimino bylo zdravé a přestože se všichni nad ním rozplývali, připadalo mi zcela normální. Jako každé jiné dítě. Občas někdo přišel s objevným konstatováním, že je to celý tatínek. I můj táta jednou řekl, že má typické Brožovské rysy v obličeji. Nejblíže se dostala naše máma. Jednou pozorovala malého Karlíka a pak řekla : „Já tedy nevím, ale mám dojem, že ten náš brouček jde nějak do podoby tady Járovi.“ A při tom zamyšleně hleděla na malé mateřské znamínko poblíž pupíku. Přesně takové totiž mám u pupíku i já. Maruška po porodu trochu zlenivěla a byla pořád unavená. Každou noc musela vstávat ke kojení a pak to doháněla přes den. Šukat nemohla, ale měla obavy, abych sexuálně nestrádal. Proto využívala každé příležitosti, aby mi ulevila. Honila mi ptáka, kde se jen dalo a nebo mi ve kvaltu vykouřila. Po měsíci mi řekla, abych koupil šprcky. Když jsem se ptal proč, řekla mi, že sice ještě nemá za sebou šestinedělí, ale že to už nemůže vydržet. Musíme si co nejdřív udělat radost, ale bojí se infekce, tak proto ty šprcky. Polichotilo mi, že se obrátila na mě a ne na Karla. Jenom jsem byl na rozpacích, protože prcgumy jsem ještě nikdy nekupoval. Nakonec jsem se obrátil na bráchu. Řekl jsem mu, že mám rande s jednou spolužačkou a že by možná mohlo dojít i na šukání. Měl sice jízlivé řeči, ale nakonec mi balíček daroval. Šoustání se gumou mě nijak nenadchlo. Navíc mi vadilo, že Marušce před porodem oholili píču a za ten měsíc měla dost pichlavého ježečka. Navíc z nějakého podivného rozmaru odmítala šukat s Karlem a tvrdila mu, že není ještě zahojená. Nevím, zda to neříkala jenom proto, abych nežárlil. Určitě mu každý večer alespoň vykouřila péro. Jinak by s ním nevydržela. Ale šukání jsem údajně obstarával jenom já. Nebylo to již tak často, protože maminkovské povinnosti ji dost zaneprázdňovaly. Ne že by mi to vadilo. Potence jsem měl na rozdávání. Ale občas jsem ve škole tloukl špačky. Kantorům se to samozřejmě nelíbilo, protože nevěděli, že jsem vlastně těžce pracující člověk. Vyčítali mi lenost a nepozornost. Trvalo to dva měsíce. V samoobsluze jsem si koupil velké balení šprcek. A pak ještě několikrát. Přesto se ale stalo, že mi jednou došly. Měli jsme vzácnou příležitost být spolu sami celé odpoledne. Připadalo mi to jako za starých časů, až na to, že vedle letiště byl košík s vrnícím miminem. A šukat jsem musel se šprckou. Když jsem si odbyl první číslo, zjistil jsem, že mi zásoba došla. Oznámil jsem to Marušce a myslel jsem si, že tím jsme pro dnešek skončili. Byla ale rozjetá tak, že o nějakých odkladech nechtěla ani slyšet. Tak jsme jeli další číslo bez gumy a hádejte, jak to dopadlo. Sice jsem ptáka před výstřikem vyndal a hodil jí to na břicho, ale asi pozdě. Po týdnu se chystala ke kojení a zjistila, že nemá mléko. Šla k doktorovi a ten vyslovil podezření, že by snad mohla být těhotná. Udělal ji test a pozval si ji za týden. Přišla domů celá vyděšená a parádně mi vynadala. Chabě jsem se bránil, že je to její vina. Neměla mě nutit do šukání, když ví, že nejsem trénovaný na přerušování. Jsem prostě zvyklý nechávat to tam, se šprckou jako bez šprcky. Nakonec se ukázalo, že ženská si vždycky poradí. Karel byl vzat na milost a připuštěn ještě v ten večer. Ženuška mu radostně oznámila, že doktor jim konečně povolil obnovení manželských styků. Byl tak nadrženej, že si to šoupli hned dvakrát za sebou a pak ještě jednou. Jak mi potom Maruška říkala, strejčínek stříkal jako kanec a semeno se z něho sypalo málem v kostkách. Nechala ho takhle řádit každý večer dva týdny. Pak mu vynadala, že mu to ujelo a přivedl ji znovu do jiného stavu. Ještě, že strýce Karla máme. A pak, že manželé jsou jen k zlosti. Jediný z rodiny, kdo z toho měl radost byl paroháč Karel. Všichni ostatní se shodovali v tom, že to bylo od něho neodpovědné. Jenom já a brácha jsme se k tomu nevyjadřovali, protože tohle byla záležitost dospělých. Stejně by se nás nikdo na názor neptal. Karel na všeobecné lamentace, kterými byl zahrnován, odpovídal spokojeně, že to udělal schválně. „Říkal jsem přece, že nezůstaneme u jednoho. Chtěl jsem víc dětí a když jsme tak dlouho čekali, musíme to dohnat.“ Mohl jsem být spokojený. Skončilo mi protivné období prcání s gumou. Opět jsem si mohl dopřávat parádní mrdání s výkropem.