Rodinný hřích

Znáte biblický příběh o Lotovi a jeho dvou dcerách? Nemusíte se ani nořit do starověkého Izraele, aby jste narazili na obdobné případy incestu z něhož vzešly děti. Jeden takový příběh se stal za druhé světové války v roce 1942. Byla jsena malá vesnička na českomoravském pomezí, takový zapadákov obklopený zalesněnými kopci na Českomoravské vrchovině. Tam žil a hospodařil sedlák či spíše chalupník s trochu větším hospodářstvím, než-li měli jeho chudí sousedé. Ten muž se jmenoval Josef K….il. Byl to pracovitý a prostý venkovský člověk, dříč, jemuž tehdy bylo 46 roků. Byl vdovcem už několik let, ale po nebožce mu zůstaly tři dcery – Božena, která měla 20, Blažena, které bylo 18 a 17 letá Anna. Byla to otce vždy poslušná a velmi pracovitá děvčata, která vedla domácnost a otci pomáhala v hospodářství prakticky se vším, takže se nemusela ani znova oženit, aby získal hospodyni, ani nepotřeboval najímat žádnou děvečku. Vesnička o níž je řeč měla už před válkou nedostatek mládenců pro ženění. Většinou se svými tatíky už po dovršení patnáctého roku chodili za prací do měst, kde byly fabriky nebo sloužili jako čeledíni po statcích v bohatších krajích. Tři z těch, kteří zbyli, museli jakožto ročník 21 povinně na práci do Německa. To postihlo i dvě dívky narozené v tom roce. Hospodář Josef se z toho vylekal a ještě více ho rmoutily zvěsti, že tak to bude už napořád a že hned na jaře budou muset odejít jako Totaleinsatz další mladíci a mladice z ročníku 22. To by se týkalo jeho dcery Boženy a bůhví, zdali to ještě Němci nezmění a nenařídí totální nasazení v Reichu i mladším. Velmi se tím trápil, protože jednak měl své dcery rád a navíc je potřeboval v hospodářství, protože co si budeme povídat, ony pro něj představovaly i levnou pracovní sílu a domácí oporu. Od kohosi, snad od doktora ve městě či nadlesního se dozvěděl, že děvčata to prý mají lepší. Pokud se vdají nebo pokud otěhotní a budou mít dítě, tak do Německa na práci nemusí. Dlouho dlouho nad vším přemýšlel a nakonec svým prostým selským horáckým rozumem dospěl k závěru, že i když půjde o těžký hřích krvesmilstva, bude to oběť pro dobrou věc. Rozhodl se zkrátka, že spojí příjemné s užitečným a že než-li by se musel dívat, jak jeho milované dcery, holčice jako lusk, pohltí německý válečný průmysl a on pak na všechno zůstane sám, tak raději na sebe vezme tu vinu a sám své vlastní dcery oplodní a učiní z nich svobodné matky, lidské klepy neklepy. Jak si předsevzal, tai i učinil. U jedné večeře v sednici svým dcerám vysvětlil, co se děje ve světě, co nařídili Němci a co jim chuděrám hrozí. Pak, když se ho dcery ptaly, co budou dělat, řekl jim, že ví, jak se totálnímu nasazení v Říši pro ty zatracené Skopčáky vyhnout. Řekl jim, že vdát se nemohou, protože amanty nemají, takže není za koho, když v okolí vhodní mužští nejsou a tak že na sebe vezme to břemeno sám. Jeho dcery tím byly překvapeny, zaskočeny a plny rozpaků. Oponovaly sice, že je to proti božímu přikázání, že by to bylo krvesmilstvo a že by šlo o neodpustitelný hřích. Jenže Josef jim připomenul právě onen příběh o Lotovi a jeho dvou dcerách a důrazně to uzavřel slovy, že on je Němcům nedá, že proč by měly chodit dělat někam do Německa, když doma je práce habaděj a že je raději sám učiní samodruhými, jen aby nikam nemusely. Lepší prý, když jím budou všechny tři zmarněné a porodí jeho nemanželské panchartky, než když si je vezmou Němci a tam je čeká bůhví co! Božka, Bláža a Anča měly sice pochyby a vnitřně se jim to příčilo, vědouc, že to není správné, ale protože to byla poslušná děvčata uznávající otcovu autoritu, uvědomující si, že to s nimi otec myslí dobře, podvolila se otcově vůli bez dalšího reptání. Hospodář Josef na to nešel vědecky, jak by se na to asi šlo dnes a nepáchal se svými dcerami ono krvesmilstvo jen ve dny, kdy by měly míti nejplodnější dny. O tom toho moc nevěděl. Nešlo mu ani o nějaké perverzní chlípnosti, ba ani o pouhé uspokojování jeho chtíče. On prostě se svými dcerami souložil hezky popořadě od nejstarší k nejmladší a to pořád dokola. Nedělal to s nimi ale v posteli, protože byl přesvědčen, že do manželské postele patří jen manželka a nikoliv dcery. Své dcery raději bez velkých cirátů a erotických předeher, na něž si ostatně asi ani nepotrpěl, vycpával a obskakoval tu v seníku, tu v lese tu ve stodole nebo ve chlévě. Všechny je postupně připravil o panenství a ukazoval jim, jak se musel před lety činit s jejich matkou, aby ony přišly na svět. Pojil se s nimi v jedno tělo, protahoval jim dívčí lůna svým prý nemalým mužstvím a stejnou měrou jednu jako druhou i třetí plnil svým otcovským semenem. A protože měl Josef ve svém zdravém těle i zdravého selského ducha, netrvalo dlouho a jeho dcery přestaly dostávat měsíčky, což byla neklamná známka toho, že je jejich otec úspěšně oplodnil. Po nějaké době už na nich jejich stav začal být vidět, protože holky se začaly zaoblovat v bocích a pase a hlavně se jim počala utěšeně vzdouvat jejich těhotná břicha. Tak Josef K….il své tři dcery uchránil před Reichem. Počátkem jara 1943 pak musela jeho chalupu v krátké době třikrát navštívit přivolaná porodní bába a chalupou se začal rozléhat dětský pláč. Každá z Josefových dcer totiž svému otci porodila zdravého chlapečka. Božena Josífka, Blažena Františka a Anna Vašíka. Tento příběh, který jsem podal trochu baladickým způsobem se skutečně stal. Onen Josífek je totiž mým otcem a jeho matka Božena mojí babičkou. Musím zdůraznit, že ačkoli se jednalo o děti zplozené v incestu, ani jedno z nich, tzn. můj otec a strýcové Franta a Václav se nenarodilo s žádným fyzickým tělesným defektem, žádný z nich se po čase nezačal projevovat jako dement a neprojevila se na žádném z nich ani nějaká závažná choroba. Otci je dnes 64 let s je to stále čiperný důchodce, který léto tráví s mojí maminkou na chalupě tam, kde byl splozen. Babička Božena se na rozdíl od svých dvou mladších sester nikdy nevdala a starala se o svého otce až do jeho skonu v roce 1972. Sama zemřela ve svých 80 letech v roce 2002. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem!